Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho projevy jako zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.
Neurózy jsou lehkou formou narušení psychiky. Převážně jsou vykládány jako duševní nerovnováha, způsobující psychický stres neboli duševní tíseň. Hlavními příznaky jsou úzkost a strach. Neuróza může mít i tělesné příznaky jako třes, cukání, bolesti zad nebo hlavy.
Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Existuje mnoho různých druhů fobií.
Obsese (posedlost) je v psychologii označení pro vtíravé (obsedantní) myšlenky, nápady, nebo nutkání k jednání. Může se objevit po celé řadě „spouštěcích podnětů“, např. při podání ruky s cizí osobou, po zamčení bytu apod. Obsedantní pocity (např. hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, který se jim často nedokáže bránit. Kompulze zmírňuje nepříjemný pocit, který byl navozen obsesí. Při kompulzi jde o nutkavé chování (nebo myšlenkový pochod), které pod vlivem obsese člověk vykonává, i když si to často uvědomuje, že jde o nesmyslnou nebo nadměrnou činnost. Nepříjemné pocity nezmizí, dokud se toto chování, tento rituál neuskuteční.
Provozovat psychoterapii neznamená pouze provádět rutinní práci podle formálních pravidel terapeutických škol. Mnohem spíše je to kreativní práce. Dobrý terapeut při ní přistupuje ke každému svému klientovi jedinečným způsobem a využívá naplno své vlastní já k pochopení jeho osobnosti. Tak chápe terapeutickou práci Robert Lindner, významný americký psychoanalytický terapeut a také autor knižní předlohy legendárního filmu Rebel bez příčiny s Jamesem Deanem v hlavní roli.
Když pomáháme druhým, naplňujeme si tím i své potřeby pocitu vlastní užitečnosti a důležitosti. Posilujeme své přesvědčení o životní smysluplnosti. Pokud je však pomáhání ostatním lidem naší profesí, může se zejména vlivem nadměrného a dlouhotrvajícího stresu stát, že se postupně zcela vyčerpáme. Ztratíme v práci pocit smysluplnosti a dostaví se takzvaný syndrom vyhoření (burnout).
Jako mnozí další jsem se stala obětí dojmu, že pomoc se hledá u psychiatra. Omyl. Psychiatr nemá čas si povídat, diagnostikuje a předepisuje léky. A když je dobrý, doporučí terapeuta.
V České republice žije nejméně sto tisíc lidí s vážným duševním onemocněním; nejčastěji se přitom jedná o schizofrenii. Většina mužů a žen s touto psychickou poruchou onemocněla v období puberty a zažila na vlastní kůži nedobrovolnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Jak vnímají svoji zkušenost s psychiatrickou péčí?
