Psychologie náboženství je psychologická disciplína zabývající se studiem náboženství, religiozity a spirituality z hlediska jeho vlivu na psychiku člověka, jeho chování, vývoj apod.
Kromě studování působení etablovaných náboženství na psychiku člověka zkoumá tento obor i tzv. implicitní religiozitu a spiritualitu, tedy „víru v něco“ bez vztahu ke konkrétní církvi.
Jejím účelem není vysvětlit původ náboženství a náboženských zkušeností.
Psychologie náboženství má také za úkol zkoumat vztahy religiozity k dalším psychickým charakteristikám jedince a zkoumat dopady náboženství (spirituality) na lidskou psychiku.
Tradičně se otázkám náboženství věnovaly filozofie a teologie. Cílem filozofie je zkoumat svět racionálními prostředky, a to včetně podstaty náboženství. V průběhu dějin evropské civilizace se intenzivně proměňovaly vztahy mezi filozofií a další disciplínou zabývající se náboženstvím, kterou je teologie.
Teologie přijímá existenci Boha a jeho zjevení jako fakt, který ale dále zkoumá rozumovými prostředky. Filozofie byla po značnou část evropských dějin pouze služkou teologie, avšak v novověku se filozofie do značné míry vyhranila jako opozice vůči teologii.
Religionistika (z latinského slova religio) je věda, která se zabývá studiem náboženství. Jejím předmětem není rozhodování o pravdivosti jednotlivých náboženství, nýbrž popis a klasifikace jednotlivých náboženských skutečností i celých náboženských systémů. Zkoumá však i samu sebe, své meze a metodologické možnosti.
Související odkazy – zdroje informací
https://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologie_náboženstv%C3%AD
http://www.ff.upol.cz/fileadmin/user_upload/FF-katedry/psychologie/Sborniky_a_monografie/pechova/Psychologie_nabozenstvi.pdf
Klíčová slova
Náboženství
Religionistika
Teologie
