Psychologie - fobie

Ten, kdo trpí těžkou fobií, se při záchvatu paniky bojí o svůj život. Výsledkem je typické vyhýbání se situacím, které fobii způsobují, nebo jejich velmi obtížné překonávání. Strach je přítomen nejen při vystavení se této situaci či předmětu, ale i při očekávání či pomyšlení na takovou situaci. 
Pro člověka trpícího fobií je obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoliv to může výrazně ovlivnit jeho fungování v běžném životě i fyzické zdraví. Fobie člověku velmi znepříjemňuje život, nedovolí mu dělat některé běžné věci, nebo ho nutí vykonávat aktivity, které by jinak nedělal.

Příčiny fobie

Většina fobií vzniká především v dětství (nepříjemné zkušenosti, vzpomínky, vybavení spojitostí). Tyto fobie se většinou s přibývajícím věkem zmírňují nebo zcela vymizí.

Dalšími příčinami mohou být např.:

• psychické trauma nebo posttraumatická stresová porucha
• dotyčný slyší o traumatické zážitku někoho jiného (napadení, nehoda, vážné zranění, úmrtí)
• psychické poruchy osobnosti
• druh povahové vlastnosti - labilnější povahy mají k fobiím větší sklon
• nezájem rodičů
• fyzické nebo sexuální zneužívání v dětství (což způsobuje i jiné psychické poruchy)

Další možností je, že jeden z rodičů trpí nějakou fobií. Tím se riziko získání fobie zvyšuje.

Existuje mnoho různých druhů fobií. Nejčastější jsou:

Sociální fobie
Typickými rysy sociální fobie jsou nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi a snaha se těmto situacím vyhnout. Může se jednat o jakoukoli činnost, při které se pacient cítí sledován a kriticky hodnocen a kdy může dojít k jeho selhání a nezvládnutí situace. Příklady: běžný rozhovor, představování se, rozhovor s cizími lidmi, veřejné vystoupení, telefonování, podepisování, konzumace jídla a pití ve společnosti.

Specifické fobie
Obava z konkrétní situace, činnosti nebo objektu se nazývá specifická fobie. Pacient si uvědomuje, že se jedná o strach nesmyslný, ale nemůže si pomoci, a pokud se s daným objektem či situací nesetká, k žádné úzkostné reakci nedochází. Spektrum těchto podnětů, které spouští úzkostnou reakci, je velmi bohaté. Může se jednat o strach ze zvířat (hadi, pavouci, psi…), ze tmy, z ostrých předmětů, z nemocí (rakovina, infekce, AIDS…), uzavřených prostor (výtahy…) atd. Často bývá rozvinuté vyhýbavé chování, pacient se snaží kontaktu s obávaným předmětem či situací vyhnout. Pokud se mu kontaktu vyhnout nepodaří, prožívá nepříjemný úzkostný stav a nepříjemné tělesné příznaky. Tyto tělesné příznaky (tlak na hrudi, bušení srdce, pocity na omdlení…) někdy vnímá jako něco, co ho ohrožuje.

Způsob léčby

Lékařská věda dokáže určit, jakou chemickou bouři vyvolá fobie v mozku, a navrhnout způsob léčby.
Ty mohou být např.:

• Expoziční terapie: Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působících nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat. Expozice by měla trvat dostatečně dlouhou dobu, aby došlo k poklesu úzkosti. Měla by být prováděna systematicky alespoň 1× denně a to jak za dohledu terapeuta, tak samostatně.
• Virtuální realitou lze napodobit situace spouštějící fobii. Tak se může postižený pod vedením terapeuta zvolna postupně zbavovat hrůzy, kterou v něm situace vyvolávají.
• Kognitivně behaviorální terapie je podobný postup jako expoziční terapie, ale rozdíl je v tom, že si pacient nejdříve promluví s terapeutem o svých pocitech - co u něj daná fobie způsobuje, co cítí a jak reaguje. U silně úzkostných pacientů se před tím ještě začne s představou stresující situace (např. si představí, jak bude reagovat, až uvidí pavouka).
• U některých druhů fobie (např. sociální fobie a klaustrofobie) se můžou podávat i léky, které potlačují pocit úzkosti (antidepresiva a anxiolytika).

Související odkazy – zdroje informací

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fobie
http://www.fobie.estranky.cz
http://fobie.div.cz

Klíčová slova
Fobie