Najdi Pomoc
Nechci vybírat

psycholog

Kliknutím vyberte detail odbornosti

015 / Jak vyzrát na frustraci

"Život není procházka růžovým sadem..." "Jednou jsi dole, jednou nahoře..." Jak dokládají tato časem prověřená rčení našich předků, občasný úspěch je nutnou součástí života a bylo by bláhové očekávat, že se nám v životě bude dařit vše, na co sáhneme.

Autor: Ing. Jarmila Rýdlová, Ph. D., autorka knihy Tajemství psychiky a populárně-odborných textů

Kdo si to neuvědomí, dříve či později narazí. Absence zkušeností s problematickými situacemi by u něj totiž vedla k neschopnosti těmto problémům čelit a účelně je řešit. A první větší problém by jej pravděpodobně „položil na lopatky“.

Co je to frustrace

Všichni známe pojem frustrace, ale co vlastně znamená? Psychologie tak označuje pocit neúspěchu, zmaru nebo zklamání, který člověk prožívá v situaci, kdy se mu nedaří dosáhnout cíle, jenž si vytyčil. Výraz je odvozen z latinského slova frustrá, které znamená marně, zbytečně. Určitá míra frustrace je v životě zcela normální. Pokud však dochází, a to zejména v oblasti důležitých životních potřeb, k velkému rozdílu mezi stavem, o který je usilováno, a stavem, kterého je skutečně dosaženo, nejde už o přirozenou míru frustrace. Tehdy již její překonání stojí člověka velké úsilí, přičemž do hry vstupuje celá řada faktorů. Záleží např. na životních zkušenostech (s množstvím zkušeností se zvyšuje schopnost získat nadhled nad problémy), na schopnosti racionálního úsudku (někdo zpanikaří již na samotném počátku, místo aby si sehnal co nejvíce potřebných informací, na základě kterých by reálně zhodnotil své možnosti), na osobnostních rysech (někdo reaguje vztekem a agresí, zatímco jiný odevzdaně propadá bezradnosti a pláči) a na výchově (někdo byl veden k tomu, že nesmí hned „házet flintu do žita“, jinému bylo řečeno, že „kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“).

Frustraci nepodceňujte!

Dlouhodobá a intenzivní frustrace znamená pro organismus značnou zátěž, a může dokonce vyústit v celou řadu zdravotních potíží. Mezi velmi časté patří psychosomatické problémy, kdy dotyčný trpí bolestmi břicha či hlavy, pálením žáhy, bušením srdce atd., avšak odborné vyšetření neprokáže žádnou funkční poruchu. Na vině zde často bývá problém mající kořeny v psychické rovině - stres, nespokojenost či dlouhodobé vyčerpání pramenící z určité frustrující situace. Pacient sice obdrží v ordinaci léky proti bolesti, avšak ty řeší pouze následky, nikoli příčinu. Nebude-li vyřešena příčina, pacient se bude neustále vracet do ordinace s žádostí o léky nové. Navíc, při dlouhodobých potížích může dojít k tomu, že se skutečně objeví somatické poškození orgánů. Kromě psychosomatických problémů může silná a dlouhodobá frustrace vyústit také v poruchy psychické. Zde lze uvést např. úzkostné a depresivní poruchy. V krajním případě může být takováto frustrace jedním ze spouštěčů psychotických stavů (velmi závažné psychické stavy, kdy dotyčný není schopen rozeznat realitu, např. trpí bludy a halucinacemi). V mezním případě může neřešená frustrace vést až k sebevraždě nebo k útoku na ostatní.

Jak na to...

Míra odolnosti vůči frustraci se označuje jako tzv. frustrační tolerance. Čím je u člověka vyšší, tím lépe dotyčný frustraci čelí. Frustraci snášíme lépe, pokud ji sdílíme s více osobami s podobnými problémy - nemáme pocit, že jsme na vše sami, a navíc může pomoci vzájemná výměna zkušeností.

Pozor na děti, seniory a nemocné, protože ti jsou vůči frustraci zranitelnější. Dobrou zprávou je, že frustrační odolnost lze zvyšovat pomocí postupného vystavování se vzrůstající zátěží. I zde ovšem platí nutnost respektovat vlastní individuální hranice.

Není na světě člověka, který by nezažil silně frustrující pocit (i když mnohým jejich obranné mechanismy nedovolí toto otevřeně přiznat). Nechceme-li celý život strávit „na útěku“ před problémy, musíme se čas od času nějaké frustrující situaci postavit. Následující tipy nám mohou pomoci:

  • Poznat dobře sebe sama - znát své silné a slabé stránky, tudíž být schopen reálně zhodnotit, které problémy jsme schopni zvládnout vlastními silami a které již nikoli.
  • Orientovat se v projevech svého těla - rozeznat, kdy organismus dává najevo (např. prostřednictvím psychosomatiky), že je přetěžován.
  • Vybudovat si stabilní základnu a udržovat ji v rovnováze - rozdělit svou energii mezi základní životní hodnoty, tj. rodinu, práci, volný čas a přátele. Pokud se začne hroutit jeden z těchto čtyř opěrných bodů, pak další tři jsou schopny poskytnout určitou oporu - trojnožka je stále schopna sama stát, i když je méně stabilní. Například ztráta zaměstnání patří mezi silně frustrující situace. Bude ji však mnohem hůř snášet člověk, který žil celou dobu pouze prací, protože se najednou nemá o co opřít a zhroutí se mu celý svět.
  • Pečovat o své zdraví - dobrá fyzická a psychická kondice zvyšuje frustrační odolnost, protože tělo má v době zátěže rezervy, z nichž může čerpat.
  • Snažit se rozpoznat pravou příčinu problému - pokusit se rozeznat, zdali na příčinu nenazíráme skrze zkreslující obranné mechanismy. „Nehasit“ důsledky, nýbrž řešit příčiny.
  • Vyhledat pomoc odborníka - pokud se nedaří situaci řešit vlastními silami, kontaktovat poradenskou pomoc (psycholog), v případě finanční tísně se nestydět požádat o sociální dávky atd.

Příroda to (ne)zajistí

Dlouhodobá frustrace je nebezpečná, ale příroda nás naštěstí vybavila obrannými mechanismy. Ty nám poskytují čas, abychom získali potřebnou sílu racionálně čelit problematické realitě. Problém nastává, pokud je jedinec používá příliš často a pokud nahrazují skutečné řešení problému. V tomto případě je nutné pomocí rozluštění obranného mechanismu zjistit příčinu problému.

Zpracování skutečné podstaty problému může být pro člověka nepříjemnou, nicméně nutnou záležitostí, jak vědí třeba psychologové, kteří se setkávají u svých klientů s vytěsněním traumatického zážitku sexuálního zneužívání v dětství.

OBRANNÉ MECHANISMY odhalil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Jejich cílem je opětovně nastolit psychickou rovnováhu. Obrazně bývají tyto mechanismy chránící psychiku člověka přirovnávány k imunitnímu systému, který chrání organismus v biologické rovině. K nejznámějším obranným mechanismům patří tyto:

PROJEKCE - „přenesení“ viny na někoho jiného (student nesloží zkoušku, kterou podcenil, ale svůj neúspěch odůvodní tím, že zkoušející si na něj zasedl)

RACIONALIZACE - snaha logicky zdůvodnit nevhodné chování (nedodržování hygieny při přípravě jídla je odůvodněno tím, že přílišná čistota oslabuje imunitu)

KOMPENZACE - snaha kompenzovat neexistenci nebo nedostatek něčeho něčím jiným (člověk, kterého kolektiv přehlíží, se snaží zviditelnit pomocí značkového oblečení)

NEGACE - popření zraňující skutečnosti (diabetik, který dlouhodobě zanedbává svou chorobu, si nepřipustí, že díky svému nezodpovědnému chování může oslepnout)

PŘEMÍSTĚ - negativní emoce jsou přeneseny na „náhradní“ objekt, který s jejich vznikem nemá nic společného, ale je méně nebezpečný (šéf zkritizuje dotyčného a ten po příchodu domů vynadá manželce kvůli naprosté maličkosti)

SUBLIMACE - potřeba konání, které je považováno za nevhodné či nepřípustné, je přeměněna do jiné společensky přijatelné činnosti (potlačování silného sexuálního pudu se sklony k promiskuitě u člověka, který byl vychováván v rámci pevných morálních zásad, vede k silnému vnitřnímu rozporu. Dotyčný jej vyřeší tím, že potlačované emoce „převede“ do jiné oblasti, např. umění.)

VYTĚSNĚ - vytlačení nepřijatelné skutečnosti z vědomí (častým případem je sexuální zneužívání v dětství)


Tento článek je převzat z časopisu Psychologie dnes, nakladatelství Portál, které je partnerem odborného obsahu portálu Najdi Pomoc.cz.

Partner odborného obsahu – Psychologie dnes