Abyste si vyjasnili rozdíly v práci psychiatra a psychologa a věděli jak s těmito profesemi řešit svá trápení, připravili jsme pro vás rozhovor s psychiatrem Radkinem Honzákem.
Půjdete-li se radit o své kritické situaci, je dobré si nejprve ujasnit, jaký je váš hlavní problém, jestli se jedná o počátky krize, nebo její akutní fázi, jde-li o chronickou záležitost, kdy vám docházejí síly, nebo zda jde o nemoc a její důsledky. Podle toho si vyberete, na koho se obrátit. S problémy ve vztazích a s lehčími depresemi a úzkostmi je možné obrátit se na psychologa, psychiatr řeší stavy, které jsou chorobné.
Psycholog i psychiatr se zabývají lidským trápením, každý na to má ale jiné školy a jiný přístup. Psycholog vystudoval na filosofické fakultě, má přehled o lidské duši (psychice) a také o tom, jak se člověk chová v krizových situacích. Může poradit v tísni, při konfliktech, problémech v manželství nebo s dětmi, starostmi v zaměstnání a dalších situacích, které vycházejí z mezilidských vztahů a krizových situací. Pokud absolvoval psychoterapeutický výcvik, může léčit lehčí úzkostné a depresivní poruchy. Někteří mají zkušenost i s poruchami závažnějšími.
Psychiatr je lékař a má tedy v programu péči o nemocné. K nemocem patří všechny podoby chorobné úzkosti, deprese a těžší poruchy jako je některá z psychóz anebo demencí. Záleží na něm (a také to inzeruje), jestli má výcvik v psychoterapii. K psychiatrovi je přístup „z ulice“, není nutné žádné doporučení. Psychiatr – na rozdíl od psychologa – může napsat recept na léky proti úzkosti, depresi a dalším potížím.
Jak již bylo řečeno, psychiatr je především doktor, tedy lékař a bude mít tendenci hledat „nemoc“ a všechno léčit, a to hlavně farmaky, protože na psychoterapii mu mnoho času většinou nezbývá. Kdo by chtěl déle „rozebírat svou situaci“, udělá lépe, vyhledá-li psychologa.
Jak kdy, znáte to třeba z jiných situací, někomu chutná svíčková a druhý z ní má trávící potíže. S doporučením na odborníky se to má podobně, protože velmi záleží na tom, jak si člověk v tísni a ten, který by mu měl pomoci, navzájem „sednou“.
Je dobré ujasnit si, co vlastně u představitele pomocné profese hledám a vědět, že v žádném případě nebude řešit moje problémy za mne. Je proto dobré si alespoň zhruba sesumírovat to, v čem vidím problém a s tím bez velkého otálení vyrukovat. Současně ale být připraven na to, že během půlhodiny se zjistí, že problém leží úplně jinde, než se mi to jevilo.
Myslím, že je to zhruba jedna ku jedné. Lidé s úzkostmi a s depresemi se na mě obracejí spontánně. Tam, kde jsou tyto emoční poruchy smíchány s tělesnými obtížemi, přicházejí spíše na doporučení jiných lékařů.
Jak psychologové, tak psychiatři jsou si vědomi své kompetence a rozsahu pomoci, kterou mohou kvalifikovaně poskytnout. Nicméně „první pomoc“ umějí použít oba. Hledajícího vždy nasměrují na správné místo, takže o ztrátě času bych zde asi neuvažoval.
Většina závažných poruch probíhá chronicky a záleží na intenzitě poruchy. Jsou pacienti, kteří si uvědomí včas, že se jejich stav zhoršuje, jsou ale také takoví, kteří jsou přijímáni do lůžkových zařízení nedobrovolně.
Služby psychiatra jsou hrazeny ze zdravotního pojištění a není-li to přímo uvedeno, neplatí se u něj žádné poplatky. Terapii u psychologa může navrhnout psychiatr a pak je hrazena ze zdravotního pojištění. Většina služeb u psychologa se ale platí přímo. Platba se dnes pohybuje kolem osmi set korun za hodinu a více.
Těsná spolupráce rodičů je nezbytnou podmínkou úspěšného řešení problému dítěte.
Nejsem si jist, zda je tohle prohlášení v souladu s praxí. Vždy je nutné, aby se vytvořil dobrý léčebný vztah naplněný důvěrou. Může být, že napoprvé si pacient a terapeut „nesednou“, často proto, že pacient má jiné očekávání. Rozumní terapeuti proto na počátku pátrají po očekávání a představách pacienta a dohadují s ním, na jaké změně mají skutečně spolupracovat. Tím se omezí míra zklamání a potřeba hledat jinde. U psychiatrů platí totéž.
Člověk vždy nemůže spoléhat na své pocity a platí, že když dojde k závěru, že se všechno proti němu spiklo a všichni mu dělají naschvály, měl by se zatraceně zamyslet nad sebou. Také by měl v takové chvíli dát na doporučení ostatních, pokud mu doporučují odborníka. My zase netrápíme ty, jejichž problematika je jinde a neděláme z nich pacienty. Máme těch opravdových a potřebných opravdu dostatečný přísun.
Radkin Honzák je ambulantním psychiatrem IKEM a REMEDIS, sekundárním lékařem PL Bohnice a asistentem ÚVL 1. LF UK.
Narozen v roce 1939, promoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze 1962, začínal jako sekundární lékař v PL Kosmonosy, od roku 1966 psychiatr – konzultant nejprve v Ústavu pro výzkum výživy (gastroenterologická problematika, výzkum spánku, výzkum stresu), po sloučení výzkumných ústavů v IKEM (pacienti s nezvratným selháním ledvin, transplantační program).
V současnosti asistent ÚVL 1. LF UK, ambulantní psychiatr IKEM, sekundární lékař PL Bohnice, ambulantní psychiatr REMEDIS. Přiklání se k psychosomatickému myšlení, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepci.