"Ne, na žádnou nedělní procházku rozhodně nepůjdu. Citím se tak hrozně unavená. Bolí mě celé tělo, a když si představím, že zítra budu muset zase do práce, vůbec nevím, jak to zvládnu," stěžuje si pětačtyřicetiletá Markéta. Manžel si rezignovaně povzdechne – tahle podivná únava, stálá nervozita a nenálada jeho ženy trvá už skoro půl roku.
Autor: Jaroslav Pustina
Téměř dva měsíce strávila v pracovní neschopnosti, vozil ji z vyšetření na vyšetření bez valného výsledku. S dcerou převzali už prakticky všechny práce spojené s provozem domácnosti, aby měla Markéta čas odpočívat. Jenže i když nic nedělá, odpočatá není. Má v sobě pořád takové divné vnitřní napětí a nespokojenost. „Vyber si nějaký film, nechceš?“ nabízí manžel a otevírá v rodinné filmotéce složku, kde má jeho žena uložené své oblíbené filmy. „Už jsem je viděla stokrát, těm vtipům se snad už ani nedá smát,“ říká bez zájmu. „Navíc mě zase rozbolela hlava. Asi si budu muset vzít prášek na spaní - kdoví, jestli vůbec usnu...“
Neurastenie je lehké neurotické onemocnění, které se projevuje dlouhodobou celkovou únavou, pocitem vyčerpání a fyzickou slabostí. Od „běžné“ únavy se liší délkou trvání (minimálně 6 měsíců) a hloubkou příznaků. Člověku trpícímu neurastenií nepomůže dlouhý spánek a často ani dovolená. Může se projevovat buď na duševní úrovni, kdy si pacient často stěžuje na dotírání různých myšlenek a asociací, které odvádějí jeho pozornost od úkonů, jimiž se zabývá, cítí se nevýkonný a nesoustředěný, anebo nabírá tělesný obraz v podobě fyzické vyčerpanosti a slabosti. Oba typy neurastenie se vzájemně překrývají. K oběma typům pak společně patří z tělesných stavů závratě, bolesti hlavy, pocity lability, z duševních lze uvést anhedonii (sníženou schopnost se radovat), podrážděnost a mírné deprese a úzkosti. Bývají doprovázeny různými poruchami spánku, především insomnií (sníženou potřebou spánku) či hypersomnií (zvýšenou potřebou spánku).
Termín neurastenie se často překrývá s termínem chronického únavového syndromu (CFS). Vymezení této poruchy je předmětem vášnivých debat. Pro svoje v podstatě somatické příznaky ji někteří lékaři řadí do oblasti léčby somatické medicíny a léčí ji farmakologicky. Tento extrémní postoj ale ignoruje zjevně psychogenní původ nemoci (podle některých psychodynamicky zaměřených psychoterapeutických škol je neurastenie důsledkem nevyřešených konfliktů z minulosti, často i značně vzdálených, například z dětství). V somatickém přístupu se zřejmě odráží též silný zájem pacientů, aby jejich problém nebyl psychiatrizován. Nicméně mnoho pacientů navštíví celou řadu odborných lékařů, a pro jejich stálou únavu není nalezena žádná tělesná příčina. Když se ale dostanou do péče psychiatra či psychologa, často se výrazně zlepší po užívání antidepresiv nebo profi tují z psychoterapie.
Chronický únavový syndrom se však od neurastenie v několika podstatných detailech liší. CFS na rozdíl od neurastenie postihuje imunitu, takže vede k větší nemocnosti. Na druhou stranu se u CFS nesetkáváme s dotíravými asociacemi a myšlenkami ani s neschopností odpočívat. Člověk trpící chronickým únavovým syndromem se dokáže uvolnit a odpočinout si, ale odpočinek mu nepřinese potřebnou energii, zatímco pacient s neurastenií žije v neustálém vnitřním napětí.
Neurastenie často propuká po obdobích silného stresu nebo po určitých somatických onemocněních, jako je chřipka či závažné virové a bakteriální infekce. Tento stav je následně uměle udržován psychickými faktory, kdy si pacient svoje problémy interpretuje jako potíže čistě tělesného rázu a pomalu upadá do neaktivity. Z pohledu diagnostiky je tedy třeba neurastenii odlišit od somatických onemocnění (vedle CFS může jít například o sníženou funkci štítné žlázy, poruchy krvetvorby, kardiální poruchy), stejně jako od dalších duševních poruch, jako je deprese, úzkostné poruchy či určitá fáze syndromu vyhoření.
Neurastenie ale poměrně často vede k depresi, a to až u poloviny pacientů.
Pokud je člověk neschopen aktivity a je stále unavený, přirozeně klesá jeho sebevědomí, mívá vleklé potíže v zaměstnání i rodinném životě a máloco ho potěší, pak celkově duševně upadá - to vše může přispívat k rozvoji deprese.
Hlavními léčebnými prostředky v případě neurastenie jsou antidepresiva a podpůrná psychoterapie. Z terapeutických škol má nejlepší výsledky kognitivněbehaviorální terapie, která vede pacienta k postupnému navyšování aktivity, čímž nabourává bludný kruh úpadku, který byl často podporován v dobré víře somatickými lékaři. Jde tedy v podstatě o pomalou duševní rehabilitaci. Z hlediska příčin onemocnění je dobré s pacientem probrat jeho životní styl, problémy, konfl ikty a významné životní události, které mohly neurastenii spustit. Když se pacient dostane do adekvátní odborné péče, je onemocnění relativně snadno léčitelné.
Neurastenie podle Mezinárodní klasifi kace nemocí Diagnóza neurastenie se dle MKN řadí mezi „jiné neurotické poruchy“ s kódovým označením F48.0. Je charakterizována jako onemocnění s řadou variací, které se objevuje ve dvou typech, jež se do značné míry překrývají. U prvního typu je typická zvýšená duševní únava, pokles výkonnosti a schopnosti vyrovnat se s běžnými denními úkoly ve spojení s vtíravými, nepříjemnými asociacemi či vzpomínkami a všeobecně neefektivním myšlením. U druhého typu se projevuje především fyzická slabost a vyčerpání i po minimální námaze. To je doprovázeno pocity svalové bolesti a neschopnosti relaxovat. S oběma typy neurastenie se pojí závratě, bolesti hlavy, zvýšená dráždivost či poruchy spánku.
O autorovi: Jaroslav Pustina, autor se zabývá psychodiagnostikou.
Tento článek je převzat z časopisu Psychologie dnes, nakladatelství Portál, které je partnerem odborného obsahu portálu Najdi Pomoc.cz.
