Arteterapie je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Jde o tvořivou činnost s výtvarným materiálem. Je možné také rozlišovat arteterapii (léčbu) od artefiletiky (vzdělávání a výchova prostřednictvím výtvarných prvků). Arteterapie bývá vnímána jako součást tzv. kreativních terapií spolu s muzikoterapií a taneční terapií.
Arteterapie je samostatný a svébytný slibně se rozvíjející obor, který využívá jako terapeutický prostředek umění. Napomáhá při léčbě, prevenci, relaxaci, umožňuje vlastní sebereflexi (uvědomění) a reflektuje psychický i emoční stav klienta. Umělecká tvorba (výtvarné dílo - artefakt) je v tomto případě prostředek - nikoli cíl.
Arteterapie bývá někdy přiřazována k psychoterapii a jejím jednotlivým směrům, jindy je pojímána jako svébytný obor. Obvykle se rozlišují dva základní proudy, a to terapie uměním, v níž se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné, a artpsychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány. Arteterapie může probíhat individuálně i ve skupině.
Arteterapie využívá k léčebnému procesu tvorbu, jako je kresba, malba, koláž, práce s hlínou nebo jiným materiálem, který umožňuje vnitřní prožitek ztvárnit a podívat se na něj z odstupu, z různé vzdálenosti, ale také z jiného úhlu atd. Dále může využívat příběh (pohádkový nebo snový), který je metaforou našeho života – vždy, když o někom nebo o něčem mluvíme, mluvíme o sobě a svém vnímání světa. Další možností je divadlo, kdy mluvíme o dramaterapii.
Arteterapie se velmi osvědčila
Taneční terapie je součástí arteterapie. K léčebnému procesu využívá pohyb, tanec. Je vhodná k podpoře emocionální, psychické i sociální integrace jednotlivců. Pacientovi pomáhá v poznání vlastního těla a pohybových projevů spojených s emočním stavem. Při taneční terapii se klade důraz na pojmenování akce a propojení pohybu s prostředím a emocemi. Proto je nutné vytvořit prostředí, kde může pacient bezpečně vyjádřit své vlastní pocity a to především nonverbálně. Důležitý je také vztah terapeuta a klienta, terapeut nekomunikuje s klientem v prvé řadě verbálně, ale pohybově, proto je nezbytné vzájemné porozumění. Pohyb je při terapii vytvářen improvizací, která dovoluje člověku objevovat nové způsoby pohybu těla. Zdrojem inspirace je podle některých názorů naše nevědomí. Díky tomu se tanec stává projevem klientových vnitřních pocitů, představ a myšlenek, které byly potlačeny. Je zařazována jako součást psychoterapie u pacientů, kteří mají problém s verbální komunikací a vyjádřením vlastních pocitů, kteří mají chudý emoční projev nebo zvláštní obavy o své tělo.
Související odkazy – zdroje informací
http://www.arteterapie.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arteterapie
http://www.arteterapie.net
Klíčová slova
Arteterapie
Léčebná pedagogika
Výtvarné umění
