Regresní terapie je řízené vzpomínání a vybavování si událostí pod vedením terapeuta. Při něm si pacient vybavuje (potlačené) traumatické vzpomínky a jejich zvědoměním a následným zpracováním je schopen se vyrovnat s negativními vlivy těchto událostí, které se projevují nebo mohou projevovat v přítomnosti nejrůznějšími formami (psychosomatické a psychické problémy). Regresní terapie má za cíl pochopit a zpracovat traumata, která se mohou projevit třeba i za velmi dlouhou dobu po vzniku jejich příčiny. Terapie umožňuje také nahlédnout do širších souvislostí života a existence vůbec a může poskytnout zcela nový pohled na situace, ve kterých se nacházíme, a přinést vysvětlení našich problémů v širších souvislostech.
Regresní terapie vyhledává staré zasuté vzpomínky s cílem objevit příčiny stávajících duševních poruch, tj. neuróz a psychóz, někdy i tělesných potíží. Pacient si má uvědomit spojitost mezi aktuálními poruchami a minulými traumatickými událostmi, a tím poruchy zneutralizovat. Regresní terapie si zakládá na práci s podvědomím. Pacient a terapeut při tom prozkoumají příčiny krizí, problémů a omezení a pokoušejí se tímto způsobem přivodit osvobození od starých a překážejících problémů. Tento terapeutický postup je používán i v klasické psychoterapii, např. psychoanalýze. Ale na rozdíl od běžné psychoanalýzy předpokládá regresní terapie, že člověk prožívá více tělesných existencí (vtělení, životů). Ty se podle ní promítají do stávajícího života. Aby se tyto vzpomínky zpřístupnily, nabízejí se různé postupy, např.:
Základy regresní terapie položil v České republice i na Slovensku Ing. Andrej Dragomirecký, prof. psychologie h.c. Baltické pedagogické akademie, člen Mezinárodní akademie psychologických věd, a nazval tento typ regresní terapie Hlubinnou abreaktivní psychoterapií.
Ing. Dragomirecký zavedl do své terapeutické praxe i problém tzv. "přivtělených duší" (duše zbloudilé, zmatené, či dokonce umělé, které se pohybují mezi lidmi a mohou vnikat do jejich těl a ovlivňovat jejich myšlení i funkce organismu).
Reinkarnační terapie vychází z toho, že problémy spočívají ve zkušenostech jak v stávajícím, tak i v minulých tělesných životech. Základním bodem je, že se člověk skládá jak z hmotného těla, tak z nehmotné části, které se říká „duše“. Dalším východiskem reinkarnační terapie je, že tato nehmotná složka neboli duše přežije tělesnou smrt a přechází do jiných hmotných těl (viz reinkarnace), aby se touto cestou vyvíjela dále. Veškeré zkušenosti se ukládají do pamětí a promítají se do pozdějších tělesných existencí, což podle zkušeností reinkarnačních terapeutů vysvětluje, proč nás například pronásledují určité obavy či zábrany, aniž bychom viděli nějaký důvod, anebo proč se v určitých situacích cítíme ohroženi, i když nám fakticky žádné nebezpečí nehrozí.
Související odkazy – zdroje informací
https://cs.wikipedia.org/wiki/Regresn%C3%AD_terapie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Reinkarna%C4%8Dn%C3%AD_terapie
Klíčová slova
Regresní terapie
Regrese
Reinkarnační terapie
Reinkarnace
