Čínská medicína má svoje kořeny hluboko v minulosti staré Číny (až 3 000 let). Je charakterizovaná holistickým přístupem, který zohledňuje jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém.
Termín „tradiční čínská medicína“ má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii. Duchovní stránky byly zčásti potlačeny a zdůrazněn materialistický pohled. V západních zemích se význam zkratky TCM ještě více zúžil a v praxi se tento termín stal synonymem akupunktury. V současné době se v Číně stále vyučuje a pěstuje TCM, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny.
Tradiční čínská medicína nahlíží tedy na člověka jako na celek, jako na součást vesmíru. Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného systému navzájem se široce ovlivňujících orgánů jsou energie čchi, principy jin a jang a učení o pěti elementech, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech. Dobré porozumění těmto pojmům je klíčové, ale obtížné. Jedná se o zcela odlišný styl myšlení. Hlavním cílem medicíny je udržet rovnováhu mezi orgány, neboli plynulý tok energie meridiány, které propojují orgány. Pokud se tok energie naruší, vzniká nemoc. Mezi běžné metody léčby patří zásady správného stravování (čínská dietika) a specifický umírněný životní styl vedoucí k dlouhověkosti, cvičení (čchi-kung), dále masáže (např. tuina), akupresura, akupunktura, moxování, baňkování, podávání bylin (fytoterapie).
Akupunktura je léčebná metoda vycházející z tradiční čínské medicíny, během které se do tzv. akupunkturních bodů pacienta nabodávají jehly. Podle tradiční nauky leží tyto body na akupunkturních drahách, neboli drahách energie, tzv. meridiánech. Těmi podle této nauky proudí životní energie čchi a jsou spojeny s jednotlivými orgány. Akupunktura se snaží předcházet nerovnováze v toku této energie a odstraňovat ji.
Tyto metody je možné kombinovat.
Související odkazy – zdroje informací
https://www.tcm.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tradi%C4%8Dn%C3%AD_%C4%8D%C3%ADnsk%C3%A1_medic%C3%ADna
Klíčová slova
Tradiční čínská medicína
Jing a jang
5 elementů
Akupunktura
Holistický přístup
Meridiány