Sexuální identita nebo též sexuální identifikace má návaznost na sebepojetí člověka. Určuje, zda se jedinec považuje za muže či ženu (v tomto užším významu se častěji užívá termín pohlavní identita), případně heterosexuálního, homosexuálního či bisexuálního muže či ženu. Nemusí vždy být v souladu s biologickým pohlavím a skutečnou sexuální orientací, stejně tak ani se sexuálním chováním.
Obecně jsou rozlišovány zejména sexuální orientace heterosexuální, tedy výhradní nebo převažující náklonnost k osobám odlišného pohlaví, a homosexuální, tedy náklonnost k osobám stejného pohlaví.
V některých teoriích je za další orientaci považována bisexualita, náklonnost k osobám obou pohlaví. Jiné teorie předpokládají náklonnost k oběma pohlavím u většiny osob a za sexuální orientaci považují převahu jedné z těchto náklonností i tehdy, je-li opačná náklonnost jen o málo slabší.
U většiny lidí je silnější heterosexuální orientace, mají tedy výlučně nebo převážně erotické zaměření na osoby opačného pohlaví.
V širším významu, který není zahrnut v klasifikačních manuálech poruch, ale pracují s ním některé odborné teorie nebo neodborné diskursy, se za samostatná erotická či sexuální zaměření (orientace) někdy označuje i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk (nepiofilie, infantofilie, pedofilie, hebefilie čili korofilie, efebofilie, teleiofilie), různé jiné vlastnosti či znaky, případně zaměření na zvířata (zoofilie). V ještě širším významu se za erotickou (sexuální) preferenci (orientaci) někdy označuje i erotická preference určitých věcí či částí těla (fetišismus), situací nebo praktik.
Transsexualismus
Touha zbavit se svého anatomického pohlaví a žít jako příslušník opačného pohlaví vede pacienty k vytrvalým žádostem o léčebnou pomoc. K diagnóze transsexualismu je zapotřebí nejméně dvouletého trvání takového přání. Naléhání na hormonální a posléze chirurgickou terapii a na přepis matričního pohlaví dosahuje někdy až fanatické podoby. Přitom u transsexuální osoby nezjišťujeme žádné známky duševní nemoci ani gonadální či chromozomální odlišnosti.
Transsexualizmus je vzácný, častější u jedinců původně mužského pohlaví. Odhady výskytu transsexuálních osob v populaci kolísají od 1:30 000 po 1:400 000. Žadatelům jde nejen o tělesný vzhled a oblékání, ale i práci a aktivity typické pro novou sociosexuální roli.
Parafilie (označované též jako sexuální deviace, aberace, odchylky či úchylky) je psychiatrické a sexuologické označení pro ty varianty konstitučních vlastností sexuality, které jsou v příslušné kultuře (zemi a době) považovány (obecně nebo rozhodujícími institucemi) za poruchu osobnosti (její motivační složky) nebo jejichž některé specifické projevy jsou považovány za poruchu chování nebo za neobvyklé (nenormální). Osoba s parafilií, je-li třeba ji takto nazývat, se označuje jako parafilik.
Pedofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, chlapcům nebo dívkám. Jako pedofil bývá označován člověk, u něhož je taková náklonnost rozeznána.
Sadismus je sexuální potěšení při způsobování bolesti jinému jedinci. Označení je odvozeno od jména francouzského spisovatele markýze de Sade.
Masochismus je opak sadismu. Je to sexuální potěšení, při kterém je jedinec vzrušen bolestí, která je mu způsobována. Masochismus je pojmenován podle spisovatele Leopolda von Sacher-Masocha.
Související odkazy – zdroje informací
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sexuáln%C3%AD_identita
http://www.translide.cz/poruchy-pohlavni-identity
Klíčová slova
Sexuální identita
Sexuální identifikace
Pohlavní identita
Sexuální orientace
Sexuální úchylka
Sexuální deviace
Transsexualismus
Parafilie
Parafilik
Pedofilie
Sadismus
Masochismus
