ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“) – porucha pozornosti s hyperaktivitou. Patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Mezi základní projevy syndromu ADHD patří především porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Vedle těchto základních projevů syndromu ADHD bývají často přítomny přidružené poruchy, které se syndromem úzce souvisejí. Porucha je charakterizována raným začátkem, její příznaky se objevují ve více situacích a jsou trvalé.
Deficit pozornosti – děti jsou schopné zaměřit se na jednu věc jen ve velmi krátkém časovém úseku, chybí jim vnímání času a mají problém s opakovanými nebo nezábavnými (nutnými) úkony, často je přidružena porucha jemné i hrubé motoriky. Děti mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či volního úsilí při plnění zadaných úloh a s jejich dokončením v určitém časovém limitu, například při školní i domácí přípravě bez pomoci dospělého nebo při opakované, každodenní činnosti. Je dostatečně známé, že tyto děti potřebují pracovat v krátkých časových úsecích. Děti mají sklon přecházet od jedné aktivity ke druhé, aniž by některou dokončily. Také nedostatek bezprostřední pozitivní zpětné vazby výrazně snižuje vytrvalost či úsilí dítěte.
Impulzivnost – rychlé, neočekávané, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost. Jednání dětí je velmi rychlé, zbrklé, nečekají na další pokyny, naopak často předbíhají instrukci, proto dělají často chyby či omyly z nepozornosti. Časté bývá také jejich zapojení do rizikových, zdraví ohrožujících aktivit.
Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci, nevydrží sedět na místě delší dobu), zvýšený řečový projev. Ve škole tyto děti často opouštějí své místo, hrají si s předměty, které nemají vztah k učivu, často skáčou do řeči, jejich řečový projev je hlasitý, nadměrný. Někdy vydávají atypické zvuky, kterými doprovázejí svoji činnost, popřípadě vlastní aktivity bohatě komentují. Jejich činnost bývá špatně organizovaná, chaotická.
Diagnózu vždy stanovuje odborník – psycholog, psychiatr, neurolog.Předpokládá se, že ADHD je dědičnou poruchou, jejíž první příznaky se začínají objevovat již v batolecím věku. V předškolním věku a v prvních letech školní docházky se však typické příznaky stávají daleko více viditelnými a začínají ovlivňovat život dítěte i rodiny. Optimální je proto včasná diagnostika poruchy, nejlépe již v předškolním věku, aby se možné problémy eliminovaly a zajistil se co nejlepší vývoj dítěte. Dobrá zpráva je, že ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie.
ADD - (Attention Deficif Disorders) – porucha pozornosti bez přítomnosti hyperaktivity.
LMD – původně vžitý pojem pro ADHD. Nyní je postupně nahrazován termíny, které přesněji vystihují stav dítěte.
Specifické poruchy učení - ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně. Uvádí se, že až 44 % dětí s ADHD trpí nějakým typem specifické poruchy učení, jako je například dyslexie (porucha čtení), dysgrafie (porucha psaní), dysortografie (porucha pravopisu), dyskalkulie (porucha matematických schopností) a další. Podstatné na ADHD je, že není specificky zaměřena, děti nemají snížený intelekt (právě naopak, většinou jde o děti s vysokým IQ), ale ovlivňuje celkově veškeré jejich chování a hraje zásadní roli v rozhodovacím procesu a sebekontrole.
Sociální problémy - děti s ADHD mají sklon k unáhlenému chování, a proto se často dostávají do potíží s disciplínou. Nejde však o úmyslné zlobení nebo záměrné porušování pravidel. Jsou méně ukázněné, více impulzivní a mívají tak problémy s podřizováním se pravidlům práce v kolektivu. Jejich vztah k dospělým často postrádá společenské zábrany, hůře se podřizují autoritě dospělého, tak že jsou často považované za nevychované. Děti s ADHD nebývají oblíbené u vrstevníků a mohou se snadno dostat do izolace v kolektivu. Jejich školní výkon bývá často kolísavý a častěji dochází k selhávání ve školní práci. Častěji také bývají postihovány za nekázeň, zapomínání úkolů, nedbalost a vyrušování, zvýšeně napomínány a trestány bývají také doma.
Související odkazy – zdroje informací
https://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD
http://www.alfabet.cz/vzdelani-a-integrace/skolni-vzdelavani/378-jak-se-projevuje-adhd
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/psychicke-problemy-ditete/problemy-s-pozornosti.shtml
Klíčová slova
ADHD
ADD
Specifické poruchy učení
Hyperaktivita
Poruchy pozornosti
