Psychologie - zvládání náročných životních situací, rozvod, nemoc, úmrtí blízkého člověka apod.

Náročná (zátěžová) situace u daného jedince vyvolává stav nadměrného zatížení nebo ohrožení, spojeného s úbytkem uspokojení, ohrožující jeho celkovou tělesnou i duševní pohodu. Může se jednat o mnohé situace – pro člověka má různá situace různý subjektivní význam a může vyvolat rozmanité reakce.

Jaké jsou nejvíce zátěžové životní situace?

• Úmrtí partnera
• Rozvod
• Uvěznění
• Úmrtí blízkého člena rodiny
• Úraz nebo vážné zranění
• Sňatek
• Ztráta zaměstnání
• Narození dítěte
• Změna finančního stavu
• Změna odpovědnosti v zaměstnání
• Problémy a konflikty s nadřízeným
• Změna pracovní doby či podmínek

Zátěž může být zpracována jako výzva: jako podnět stimulující úsilí zaměřené na její zvládnutí. Její obtížnost a náročnost se může stát podnětem k aktivitě, zaměřené na překonání aktuálních potíží, může navodit pozitivní emoce, které umožňují dosažení většího výkonu. Pokud je výsledek uspokojivý, posílí jeho sebejistotu a sebevědomí.

Zátěž může stimulovat potřebu obrany a úniku: jestliže člověk považuje určitou zátěž za nezvládnutelnou, bude na ni reagovat spíše nějakým únikovým jednáním. V tomto případě není důležité, zda má skutečně omezené možnosti nebo jen nízkou sebedůvěru. Takové defenzivní jednání ovlivní i jeho sebehodnocení. Nejen selhání, ale i rezignace na řešení může dále zhoršovat sebedůvěru.

Způsoby zvládání zátěžových situací

Způsoby lze rozdělit na vědomé a nevědomé, respektive neuvědomované. Oba způsoby se doplňují a navzájem prolínají.

Coping, tj. zvládání = vědomá volba určité strategie. Tato volba je závislá na hodnocení dané situace i na posouzení vlastních možností. Z toho vyplývá zaměření na určitý cíl, na dosažení pozitivní změny nebo alespoň smíření s tím, co nelze změnit.

Coping zaměřený na řešení problému vychází z představy, že problém je možné řešit a že jedinec takového cíle může dosáhnout. Pokud člověk přijme tento postoj, obvykle zátěž lépe zvládne. Člověk nemusí danou situaci zvládat sám, i zde platí, že sociální opora může být velmi přínosná.

Coping zaměřený na udržení přijatelné subjektivní pohody vychází z představy, že problém není možné řešit, a proto je nutné k němu přistupovat jinak, např. se s ním smířit. Např.: úmrtí blízké osoby nezměníme, je třeba se s tím naučit žít. Vzdání se toho, co je nedosažitelné, vede k vyrovnání, protože teprve pak lze hledat jiné uspokojení či smysl života.

Obranné reakce (ego-obranné mechanismy), které nejsou plně uvědomované.

Obranné reakce mohou být velmi užitečné, umožňují člověku získat čas i energii potřebné k nalezení účelnějšího řešení. Určité riziko spočívá v tom, že toho ani později nemusí být schopen a obranné mechanismy celou jeho osobnost zahltí.

Varianty ego-obranných mechanismů:

• Popření: člověk přijímá jen takové informace, které nejsou ohrožující.
• Potlačení a vytěsnění: zbavení se myšlenek, které jsou subjektivně nepříjemné – potlačení nemusí vést k přesunu určitého obsahu z vědomí, zatímco vytěsnění ano. Vytěsněné obsahy vědomí se projevují i nadále, ale již zastřené, pozměněné, a tudíž nevyvolávají intenzivní pocity ohrožení.
• Racionalizace: člověk si zátěžovou situaci vysvětlí „zdánlivě“ logickým přehodnocením – např. vlastní neúspěch ve škole budeme odůvodňovat neschopností učitelů.
• Sublimace: transformace (přenesení) z nedostupného způsobu uspokojení v jiný, který dostupný je. Např. neuspokojovanou sexuální potřebu přesuneme do umělecké činnosti.
• Regrese: návrat, respektive únik na předcházející vývojovou úroveň – tj. vývojově nižší forma chování (např. 12leté dítě se začne pomočovat).
• Identifikace: pokus o posílení vlastní hodnoty ztotožněním s někým, koho lze obdivovat – jedinec si začne připisovat žádoucí vlastnosti a úspěchy takové osoby či skupiny – identifikace posiluje sebevědomí a brání tak pocitům méněcennosti – může však být výrazem přechodné či zásadnější neschopnosti vytvořit si přiměřenou individuální identitu. Důsledky takové identifikace nemusí být vždycky pozitivní.
• Substituce: znamená náhradu jednoho nedosažitelného uspokojení jiným, které se jeví dostupnějším – např. člověk, který nezískal vysněné pracovní místo, si zvolí jiné, avšak podobné.
• Projekce: druhým lidem přisuzujeme své vlastní obavy či názory (např. výrok: „Všichni lidé kradou;“ nebo: „Všichni lidé jsou v podstatě zbabělí.“).
• Rezignace: obvykle reakce na dlouhodobou zátěžovou situaci, člověk se předem vzdává, protože nevěří, že by bylo možné situaci zvládnout. Vyjadřuje bezmocnost, pasivitu a apatii. Obranný efekt spočívá v tom, že když někdo nic pozitivního neočekává, nemůže být zklamán.

Související odkazy – zdroje informací

http://psychologie-pedagogika.studentske.cz/2008/06/nron-ivotn-situace-jejich-zvldn.html
http://www.martinkosek.com/clanky/clanky-a-studijni-texty/psychologie/osobnost-a-zvladani-zatezovych-situaci.html
https://is.muni.cz/el/1411/jaro2016/MPPH081p/Coping.pdf

Klíčová slova
Náročné
Zátěžové
Životní
Situace
Adaptace
Coping
Rezignace