Mgr. Petr Konopásek

PBSP je jedna z původních psychoterapeutických metod určených k sebepoznávání, vyrovnávání se s osobní historií a nacházení hlubšího smyslu a radosti v životě. PBSP je založena na předpokladu, že každý lidský jedinec je již od svého prenatálního vývoje instinktivně vybaven určitým očekáváním. Očekáváním toho, co bytostně potřebuje ve světě najít. Lidský jedinec je sám o sobě aktivní a od okolí očekává, že na jeho aktivitu bude adekvátně reagovat. Trochu jinými slovy lze říci, že na akci očekává uspokojivou reakci, na otázku právě takovou odpověď, na pohyb žádoucí protipohyb. Součástí jeho genetické výbavy jsou tedy jakási ideální očekávání či ideální vnitřní obrazy toho, co ve světě potřebuje najít. Nachází-li to, může se zdárně vyvíjet, realizovat, co je mu dáno a mít pocit, že život má smysl. Nenachází-li, zůstávají v něm očekávání frustrovaná. V životě se pak ztrácí, má pocity bezmoci, samoty, frustrace a nesmyslnosti.
PBSP používá několika terapeutických prostředků: Zejména zpočátku proniká adept do terapeutické práce prostřednictvím speciálních cvičení. Hlavní funkci v nich má pohyb a dotyk. Jde o cvičení v zásadě neverbální, použití slov je omezené a přesně cílené. Cvičení se provádějí většinou ve dvojici nebo ve skupině. V PBSP se klade důraz na přímou zkušenost, na zážitek, nikoli na pouhou informaci – proto jsou cvičení nutná.
PBSP je nejúčinější ve skupině asi deseti stálých účastníků. Frekvence setkání bývá jednou týdně, délka jedné frekvence 2–3 hodiny. Délka jednoho terapeutického běhu není striktně daná, pohybuje se okolo půl roku.