Logopedie (z řeckého ὁ λόγος, logos = slovo, řeč a paideia = výchova) se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti ve všech rovinách u všech věkových kategorií. Zahrnuje tedy vše od nejdrobnějších řečových vad, jako např. chybná výslovnost jedné hlásky, až po masivní řečové poruchy či naprostou nemluvnost. Má nejblíže k speciální pedagogice i k medicíně. V medicíně se setkáme spíše s pojmem klinická logopedie.
Hipoterapie je obor hiporehabilitace, fyzioterapeutická metoda využívající jako pomůcku speciálně připraveného koně, konkrétně pohybu jeho hřbetu v kroku. Tento pohyb je střídavý, rytmicky a cyklicky se opakuje. Nabízí multisenzorickou aferentní stimulaci, která přímo ovlivní motorické chování klienta aktivací všech úrovní centrální nervové soustavy. Výsledkem je facilitace reparačních procesů na úrovni neurofyziologické a psychomotorické.
Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa (canis = latinsky pes).
Muzikoterapie je součást léčebné pedagogiky. Metoda používá jako terapeutický prostředek hudbu. Hudba ovlivňuje vegetativní funkce lidského těla - srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku, termoregulaci apod. Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu (např. při chirurgických nebo stomatologických zákrocích), u poinfarktových stavů, při léčbě dlouhotrvajících chorob (např. tuberkulózy).
Arteterapie je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Jde o tvořivou činnost s výtvarným materiálem. Je možné také rozlišovat arteterapii (léčbu) od artefiletiky (vzdělávání a výchova prostřednictvím výtvarných prvků). Arteterapie bývá vnímána jako součást tzv. kreativních terapií spolu s muzikoterapií a taneční terapií.
Kineziologie (z řečtiny: κίνηση (kinesis) = pohyb, λόγος (logos) = slovo, řeč, přeneseně věda) je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat. Kineziologie se zabývá fyziologickými, mechanickými a psychologickými mechanismy. Aplikacemi kineziologie na lidské zdraví jsou biomechanika a ortopedie, léčebná rehabilitace, fyzické a pracovní terapie, ale i sport a cvičení.
Emotional Freedom Techniques neboli Techniky emoční svobody (či spíše Techniky pracující na principu uvolnění emocí) jsou alternativní psychoterapeutické techniky postavené na teorii, že negativní emoce jsou způsobeny poruchou v energetickém poli těla (nebo ji naopak vyvolávají). Pomocí lehkého ťukání na akupunkturní body při současné koncentraci na své pocity dochází ke změnám v energetickém systému a k jeho navrácení zpět do stavu rovnováhy.
Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti.
Cílem laktačního poradenství je poskytnout relevantní informace a důležité rady, které pomohou každé mamince k úspěšnému kojení. Světová zdravotnická organizace, Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) a Ministerstvo zdravotnictví České republiky doporučují výlučné kojení dětí do ukončení 6. měsíce věku a následné pokračování v kojení spolu s odpovídající komplementární výživou dle potřeb dítěte do 2 let i déle. Kojení je považováno za optimální výživový standard pro dítě.
Kraniosakrální biodynamika a kraniosakrální terapie jsou jemné metody, které výrazně zesilují a urychlují samoléčebné schopnosti lidského organismu. Kraniosakrální terapie působí na širokou škálu obtíží – navrací organismus k jeho přirozenému fungování, harmonizuje nervovou soustavu, pomáhá při problémech pohybového aparátu, chronických bolestech, migrénách, umožňuje tělu regenerovat na velmi hluboké úrovni.
Čínská medicína má svoje kořeny hluboko v minulosti staré Číny (až 3 000 let). Je charakterizovaná holistickým přístupem, který zohledňuje jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém.
Jógová terapie je součástí jógy. Jóga je cesta, metoda, soubor instrukcí k nalezení vnitřní rovnováhy a spokojenosti. Učení jógy v sobě zahrnuje duchovní principy i fyzická cvičení. Je to směr učení, který se vyvíjí po staletí, od počátku až do dnešní doby je ovlivňován náboženskými a kulturními tradicemi, rozvíjen různými duchovními i filozofickými myšlenkami. Je to učení velmi rozmanité, zahrnující mnoho jógových škol a směrů. Ve většině případů jednotlivé školy směřují ale ke stejnému cíli, k dosažení „velkého štěstí“ či „velikého blaha“.
Neurofeedback, známý také jako EEG biofeedback, nám prostřednictvím přesně cílené zpětné vazby přináší informaci o tom, jak jsou naladěny mozkové vlny v určitém okamžiku a v určité oblasti hlavy. Mozek se prostřednictvím takového tréninku učí regulovat svou elektrickou aktivitu tak, aby fungoval co nejefektivněji. V současnosti se setkáváme s různorodým pojmenováním samotného přístroje i metody EEG biofeedback – kupříkladu brainfeedback či nyní nejčastěji užívaný termín neurofeedback.
Regresní terapie je řízené vzpomínání a vybavování si událostí pod vedením terapeuta. Při něm si pacient vybavuje (potlačené) traumatické vzpomínky a jejich zvědoměním a následným zpracováním je schopen se vyrovnat s negativními vlivy těchto událostí, které se projevují nebo mohou projevovat v přítomnosti nejrůznějšími formami (psychosomatické a psychické problémy). Regresní terapie má za cíl pochopit a zpracovat traumata, která se mohou projevit třeba i za velmi dlouhou dobu po vzniku jejich příčiny. Terapie umožňuje také nahlédnout do širších souvislostí života a existence vůbec a může poskytnout zcela nový pohled na situace, ve kterých se nacházíme, a přinést vysvětlení našich problémů v širších souvislostech.
Bachova květová terapie je varianta homeopatie, která používá „esence“, výluhy květů některých rostlin. Metodu zavedl v r. 1928 Edward Bach v Anglii. Podle něj je většina lidských nemocí způsobena negativním stavem mysli. Proto určil 38 květových esencí, které měly utišit tyto stavy, a tím vyléčit pacienta. Metoda se rozšířila do dalších zemí Evropy včetně České republiky (v Německu je např. 700 bachovských léčitelů). Používají ji dnes nejen léčitelé, ale i někteří psychoterapeuti jako pomocný prostředek. Metoda má blízko k homeopatii.
Lidové léčitelství je soubor tradičních postupů při uzdravování lidí anebo zvířat. Jeho součástí jsou jak dlouhým pozorováním získané poznatky o fungování organizmu, tak pověrečné představy či magie. Jistá míra znalostí zdravovědy byla součástí běžného vědění domácností, ale se závažnějšími anebo méně častými problémy se chodilo za odborníky-léčiteli. Léčitelská tradice se většinou dědila v rámci rodiny. Léčení pomocí bylin je doloženo už u starých Slovanů. Po roce 1948 bylo lidové léčení zakázáno, ale od roku 1989 zažívá jakousi renesanci. Nejčastější léčitelskou metodou v českých zemích bylo bylinkářství, ale užívala se také magie, méně masírování, napravování kloubů, porodnictví (babictví), dokonce některé chirurgické zákroky. Samostatnou kapitolu tvoří léčení užitkových zvířat.
