Jedná se o skupinu duševních poruch, u kterých dominuje nadměrný, opakující se pocit úzkosti a její tělesný doprovod. Tato úzkost je pouze (nebo převážně) vyvolána určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty vně jedince, které běžně nejsou nebezpečné.
Somatoformní poruchy jsou dramatické zdravotní potíže s nejasnou příčinou. Jedná se o opakované měnící se tělesné příznaky, na jejichž základě pacient vyžaduje léčbu specialistů. Pacient předkládá působivé popisy různorodých potíží, zahrnující bolesti břicha, gastrointestinální potíže, zvracení a reflux potravy, průjmy. Může se také jednat o kožní potíže, vyrážky, bolesti končetin a kloubů, případně hluchotu a poruchy jiných vjemů.
V užším slova smyslu je psychosomatika chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví, protože kategorie zdraví, vymezení choroby, zdravotní a funkční stav člověka jsou podmíněné nejen tělesně, ale také duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti, vlivy a nároky prostředí.
Afektivní poruchy, jinak také poruchy nálady, se projevují změněnou náladou, která neodpovídá reálné životní situaci nemocného a narušuje jeho uvažování, jednání i somatické (tělesné) funkce. Jejím důsledkem jsou adaptační poruchy (poruchy přizpůsobení) a sociální selhávání.
Psychóza je závažný duševní stav, který lze definovat jako neschopnost chovat se a jednat v souladu s okolnostmi. Je to vlastně disociace mezi vnímáním, chováním a prožíváním. Mění se vztah nemocného k realitě.
Poruchy osobnosti a chování jsou těžká narušení v charakterové konstituci a tendencích chování jedince. Tyto poruchy nevznikají jako následek nemoci‚ psychiatrické poruchy, poškození nebo jiného porušení mozku. Obyčejně postihují řadu oblastí osobnosti, téměř všechny jsou spojeny se závažnou osobní tísní a sociálními poruchami, obvykle se projevují od dětství nebo dospívání a pokračují i v dospělosti.
Sexuologie je vědecký obor zabývající se všemi aspekty pohlavního života (fyziologickým, lékařským, pedagogickým, psychologickým, etickým, atp.). Vyjadřuje se k tendencím sexuality v kontextu znalostí všech vědeckých oborů. Zabývá se fyziologickým vývojem a funkcí pohlavních orgánů, vývojem, rozvojem lidského sexuálního chování, chování v párech, problematikou sexuálně rizikového chování včetně výzkumu, diagnostiky a léčby pohlavních a pohlavně přenosných chorob. Zvláštní kapitolou je tzv. deviantologie, zabývající se parafilním sexuálním chováním.
Sexuální identita nebo též sexuální identifikace má návaznost na sebepojetí člověka. Určuje, zda se jedinec považuje za muže či ženu (v tomto užším významu se častěji užívá termín pohlavní identita), případně heterosexuálního, homosexuálního či bisexuálního muže či ženu. Nemusí vždy být v souladu s biologickým pohlavím a skutečnou sexuální orientací, stejně tak ani se sexuálním chováním.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti, nebo oběma.
Poruchy vyvolané užíváním nealkoholových psychoaktivních látek mohou mít různé projevy - od nekomplikované intoxikace, škodlivého užívání přes syndrom závislosti, odvykací stav až ke zřejmým psychotickým poruchám. Závislost postihuje osobnost v celé její bio-psycho-sociální rovině.
Gamblerství neboli gambling či patologické hráčství je chorobná závislost na hraní hazardních her. Gamblerství je považováno za patologickou psychickou závislost na lákavé představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Mnozí hráči získávají závislost na hře, rostoucí finanční problémy se snaží vyřešit další účastí ve hře a vytvářejí tak bludný kruh. Závislé osoby (tzv. gambleři) dokážou prohrát ohromné částky, což má často za následek zásadní narušení mezilidských vztahů a existenční potíže nejen samotných hráčů, ale často i jejich blízkých.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Nespavost (neboli insomnie) je poměrně vážná porucha spánku, kterou trpí 10 až 20 % lidí. Mezi příznaky nespavosti patří obtížné usínání (trvající více než 30 minut po uložení se ke spánku), časté probouzení se, dlouhé pauzy před opětovným usnutím, brzké ranní probouzení s neschopností znovu usnout, záměna dne a noci nebo také nekvalitní spánek, kdy se člověk cítí i po spánku unavený.
Bolest hlavy (neboli odborně cefalea) je jednou z nejčastějších obtíží. V drtivé většině případů se jedná o sice nepříjemný, ale jinak vcelku neškodný problém, někdy se však může jednat o příznak vážného, či život ohrožujícího onemocnění.
Koktavost (též zejména odborně balbutismus, balbuties) je řečová porucha, při které je plynulost řeči neúmyslně přerušována opakováním jednotlivých slabik či částí slov nebo jejich nechtěným prodlužováním. Řeč je v některých případech proložena neúmyslnými pauzami, kdy koktavý člověk není schopen vydat žádný zvuk (tzv. řečové bloky). Lidé, kteří koktají, vědí, co chtějí říct. Přesto navzdory všemu svému úsilí nejsou schopni plynule a bez námahy promluvit. Všeobecně vžitá představa, že koktavost se vyznačuje pouze rychlým opakováním několika slabik, není tedy pravdivá.
Období těhotenství představuje pro ženu velkou životní změnu, a to jak z fyziologického, tak z psychologického pohledu. V průběhu těhotenství nastávají u budoucích matek tělesné změny, které mohou vést k rozvoji emoční nestability. Celkově se mění také role ženy v sociálně rodinném kontextu. Nadměrná úzkost a úzkostné poruchy v období těhotenství a v poporodním období často probíhají skrytě, tedy bez možnosti řádné léčby, a vedou tudíž k negativním životním důsledkům jak pro ženu, tak pro její dítě.
Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou závažná psychická onemocnění, kam řadíme mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy) a záchvatovité přejídání. Často se může stát, že se tyto nemoci střídají, např. přejedení ⇒ zvracení ⇒ hladovka ⇒ přejedení. Jde o psychické nemoci často s chronickým průběhem a jsou život ohrožující.
Organické duševní poruchy, příčina je v tělesném onemocnění nebo poškození, např. vlivem úrazu. Zahrnují skupinu duševních poruch seskupených na podkladě společné prokazatelné etiologie u mozkového onemocnění‚ poranění mozku nebo jiného poškození vedoucího k mozkové dysfunkci. Tato dysfunkce může být primární, jako je tomu u nemocí‚ poranění nebo poškození‚ které postihují mozek přímo a selektivně, nebo sekundární‚ kdy je mozek postižen pouze jako jeden z mnoha orgánů nebo tělesných systémů u systémových chorob nebo onemocnění. Nejčastějším organickým poškozením je demence.
Demence je syndrom způsobený chorobou mozku‚ obvykle chronické nebo progresivní povahy‚ kde dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí‚ k nimž patří paměť‚ myšlení‚ orientace‚ chápání‚ počítání‚ schopnost učení‚ jazyk a úsudek. Vědomí není zastřeno. Obvykle je přidruženo porušené chápání a příležitostně mu předchází i zhoršení emoční kontroly‚ sociálního chování nebo motivace. Tento syndrom se vyskytuje u Alzheimerovy choroby‚ cerebrovaskulárního onemocnění a u jiných stavů‚ které primárně postihují mozek.
Demence je syndrom způsobený chorobou mozku‚ obvykle chronické nebo progresivní povahy‚ kde dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí‚ k nimž patří paměť‚ myšlení‚ orientace‚ chápání‚ počítání‚ schopnost učení‚ jazyk a úsudek. Vědomí není zastřeno. Obvykle je přidruženo porušené chápání a příležitostně mu předchází i zhoršení emoční kontroly‚ sociálního chování nebo motivace. Tento syndrom se vyskytuje u Alzheimerovy choroby‚ cerebrovaskulárního onemocnění a u jiných stavů‚ které primárně postihují mozek.
Mentální retardace je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do šesti základních kategorií.
