Neurózy jsou lehkou formou narušení psychiky. Převážně jsou vykládány jako duševní nerovnováha, způsobující psychický stres neboli duševní tíseň. Hlavními příznaky jsou úzkost a strach. Neuróza může mít i tělesné příznaky jako třes, cukání, bolesti zad nebo hlavy.
Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Existuje mnoho různých druhů fobií.
Obsese (posedlost) je v psychologii označení pro vtíravé (obsedantní) myšlenky, nápady, nebo nutkání k jednání. Může se objevit po celé řadě „spouštěcích podnětů“, např. při podání ruky s cizí osobou, po zamčení bytu apod. Obsedantní pocity (např. hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, který se jim často nedokáže bránit. Kompulze zmírňuje nepříjemný pocit, který byl navozen obsesí. Při kompulzi jde o nutkavé chování (nebo myšlenkový pochod), které pod vlivem obsese člověk vykonává, i když si to často uvědomuje, že jde o nesmyslnou nebo nadměrnou činnost. Nepříjemné pocity nezmizí, dokud se toto chování, tento rituál neuskuteční.
Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Nejedná se o prostý stav pokleslé nálady, který zažíváme občas každý. Deprese patří mezi nejčastější duševní poruchy.
Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.
Pro syndrom vyhoření existují různé definice, např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzivně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení. Je důsledkem nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.
V užším slova smyslu je psychosomatika chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví, protože kategorie zdraví, vymezení choroby, zdravotní a funkční stav člověka jsou podmíněné nejen tělesně, ale také duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti, vlivy a nároky prostředí.
Porucha erekce je nepochybně nejčastější sexuální dysfunkcí mužů. Jako klinicky relevantní sexuální dysfunkci hodnotíme, když erekce opakovaně nedosahuje té úrovně, která by byla dostatečná k uspokojivému spojení pohlavních orgánů, nebo erekce ochabuje ještě před vyvrcholením. Vaginismus je vzácná sexuální dysfunkce u žen. Jde o stav, kdy je u ženy znemožněná jakákoli forma vaginální penetrace (pohlavní styk, manuální penetrace, zavádění tampónů apod.).
Homosexualita je sexuální orientací především nebo výhradně na osoby stejného pohlaví. Používají se pro ni také označení homosexuální orientace, homosexuální preference, homosexuální zaměření, homosexuální založení a další.
Poruchy pohlavní identity a sexuální preference jako například pedofilie, sadismus, masochismus, transsexualismus
Sexuologie je vědecký obor zabývající se všemi aspekty pohlavního života (fyziologickým, lékařským, pedagogickým, psychologickým, etickým, atp.). Vyjadřuje se k tendencím sexuality v kontextu znalostí všech vědeckých oborů. Zabývá se fyziologickým vývojem a funkcí pohlavních orgánů, vývojem, rozvojem lidského sexuálního chování, chování v párech, problematikou sexuálně rizikového chování včetně výzkumu, diagnostiky a léčby pohlavních a pohlavně přenosných chorob. Zvláštní kapitolou je tzv. deviantologie, zabývající se parafilním sexuálním chováním.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti, nebo oběma.
Poruchy vyvolané užíváním nealkoholových psychoaktivních látek mohou mít různé projevy - od nekomplikované intoxikace, škodlivého užívání přes syndrom závislosti, odvykací stav až ke zřejmým psychotickým poruchám. Závislost postihuje osobnost v celé její bio-psycho-sociální rovině.
Gamblerství neboli gambling či patologické hráčství je chorobná závislost na hraní hazardních her. Gamblerství je považováno za patologickou psychickou závislost na lákavé představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Mnozí hráči získávají závislost na hře, rostoucí finanční problémy se snaží vyřešit další účastí ve hře a vytvářejí tak bludný kruh. Závislé osoby (tzv. gambleři) dokážou prohrát ohromné částky, což má často za následek zásadní narušení mezilidských vztahů a existenční potíže nejen samotných hráčů, ale často i jejich blízkých.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou závažná psychická onemocnění, kam řadíme mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy) a záchvatovité přejídání. Často se může stát, že se tyto nemoci střídají, např. přejedení ⇒ zvracení ⇒ hladovka ⇒ přejedení. Jde o psychické nemoci často s chronickým průběhem a jsou život ohrožující.
Poruchami osobnosti a chování u dospělých se obecně rozumí negativní odchylky chování jedince, především od sociální normy, tedy odchylky od běžného hodnocení a očekávání většiny lidí, např. v oblasti emocí, impulzivity, chování k ostatním lidem, histrionská porucha osobnosti (hysterie) apod. Odlišnosti jsou patrné v poznávání, emotivitě, ovládání impulzů, uspokojování potřeb a způsobu chování k ostatním lidem. Tyto vzorce chování, stejně jako pohled na sebe, druhé a svět, jsou zpravidla pro nositele přijatelné, ale vedou ke konfliktům s okolím.
Výchovné problémy u dětí a mládeže můžeme označit za nevhodné, rizikové až ohrožující chování, které je výsledkem narušených sociálních vztahů nebo výchovného procesu. Výchovné problémy nejsou z pohledu běžných norem chování přijatelné a hovoříme o nich tehdy, pokud přetrvávají delší dobu a zvyšuje se jejich intenzita.
Manželské a partnerské poradny poskytují odborné poradenství jednotlivcům, párům a rodinám v závažných životních situacích, do nichž se může dostat každý v důsledku nečekaných změn a zvýšených životních nároků. Většina klientů přichází s partnerským, manželským či rodinným trápením, s problematikou rozvodovou či porozvodovou, ale i s řadou dalších vztahových či osobních nesnází. Jde především o pomoc v otázkách vzájemných vztahů, jakož i vztahů se sociálním okolím.
Pedagogická psychologie (nebo také psychologie výchovy) je hraniční vědecká disciplína, která čerpá poznatky z psychologie a pedagogiky, proto si jsou tyto obory velice podobné. V pedagogické psychologii se zkoumají zákonitosti výchovných vzdělávacích procesů. Jde o rozsáhlou oblast zkoumání, která se zaměřuje na psychologické aspekty výchovy i vyučování jako takového.
Školní psycholog působí na škole jako poskytovatel poradenských služeb spolu se školním metodikem prevence, výchovným poradcem, případně školním speciálním pedagogem a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů školy.
Šikana (z francouzského chicane) označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních. Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních, v armádě, sportovním klubu, ve vězení, ale i v rodině (zaměřena na neoblíbené dítě) či v zaměstnání (podle toho, zda je původcem kolega či nadřízený, mluvíme o mobbingu nebo bossingu).
Zátěžové situace jsou náročné životní situace, se kterými se člověk musí vyrovnávat a které mohou mít na jeho zdraví různý dopad. Tvoří přirozenou součást života – jsou nezbytné pro normální utváření osobnosti. Nebezpečná je však jejich neúměrná intenzita nebo kumulace v omezeném časovém úseku. V průběhu života si osvojujeme různé strategie, jak zátěž řešit a zvládat.
Oběť trestného činu je fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem nebo činem jinak trestným ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.
Pojem sekta označuje náboženskou nebo politickou skupinu, která se odpojila od větší, zavedené skupiny. Takové sekty mohou mít s původní skupinou společné části zásad, víry a praktik, ale odlišují se doktrínou, která vedla k jejich oddělení. Silně centrálně vedené a organizované sekty mají přísné podmínky členství, kterými své členy úzce svazují. Jiné, s volnější organizací, mají spíše věřící, podporovatele a sympatizanty. Pro většinu sekt jsou charakteristické extrémní názory na život, společnost, vztah mezi lidmi, na chápání dobra a zla apod.
Konflikt vzniká, když dvě a více stran (osoby nebo skupiny osob) tvrdí, že mají právo na omezené zdroje nebo na jistý způsob jednání, které může být protichůdný k právům nebo touhám ostatních, nebo svým jednání přímo porušují práva či zájmy skupin ostatních. Řešení konfliktů je pak oblast psychologické mediace (zprostředkování), která má za cíl vzniklou neshodu vyřešit k co nejvyšší možné spokojenosti všech zúčastněných stran.
Klinická psychologie je specializované odvětví psychologie, které se zabývá diagnostikou, prevencí a terapií duševních potíží, poruch a onemocnění. Na základě poznatků všeobecné, vývojové, osobnostní a sociální psychologie vypracovává souhrnný obraz klientova problému.
Lékařská psychologie je aplikovaným psychologickým oborem, který má interdisciplinární charakter. Představuje aplikaci psychologických poznatků ve zdravotnictví – lékařem (na rozdíl od klinické psychologie, která je v kompetenci psychologa).
Forenzní psychologie je oblast aplikované psychologie, která se na základě psychologických principů snaží porozumět trestným činům a kriminálnímu chování.
Psychologie sportu je interdisciplinární věda, která čerpá poznatky z oblasti neuropsychologie, sociální psychologie a samozřejmě i z psychologie osobnosti. Aplikovaná psychologie sportu zahrnuje práci se sportovci, trenéry, týmy a rodiči.
Vojenská psychologie se zabývá podmínkami výcviku vojáků, interpersonálními vztahy v armádě, zkoumá odolnost vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů, potažmo chování celých vojsk (armád) na bitevním poli a jejich psychologické dopady na civilní obyvatelstvo.
Psychologie práce sleduje zákonitosti psychické regulace pracovní činnosti a využití těchto zákonitostí v praxi. Předmětem zkoumání je samotná práce, pracovní podmínky a pracovní výsledky.
Psychologie dopravy je aplikovaná psychologická disciplína, jejímž předmětem studia jsou psychické procesy a chování účastníků dopravního a přepravního procesu, a to jak těch, kteří aktivně zajišťují tyto procesy (řidiči, posádky trakčních vozidel, letadel, plavidel, atd.), tak cestujících, chodců atd.
Profesní (kariérové) poradenství je systém poradenských služeb, jejichž cílem je pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku při rozhodování v otázkách vzdělávání, profesní přípravy, volby zaměstnání a rozvoji kariéry v kterékoliv fázi jejich života.
Manažerská psychologie je aplikovaným oborem psychologie, který se zaměřuje na manažerské dovednosti, osobnost manažera a jeho obchodní dovednosti (umění vedení kolektivu atd.).
Psychologie trhu je součástí sociální psychologie a to v její aplikované podobě. Využívá poznatků z ekonomiky, sociologie a obecné psychologie, kde jde především o oblasti vývojové psychologie, sociálního učení, psychologie práce a dalších.
Psychologie reklamy je disciplína aplikované psychologie, která se věnuje působení reklamy na člověka. Poznatky z této oblasti jsou využívány firmami k ovlivnění lidí tak, aby se stali jejich zákazníky. Tento obor je úzce spjat s obory Public Relations a marketingem, prolíná se i s psychologií umění.
Politická psychologie je oblastí aplikované psychologie, která se pokouší popsat, porozumět, analyzovat a předpovídat psychologické aspekty politického chování a prožívání jedinců, malých sociálních skupin i velkých sociálních skupin/davů.
Psychologie náboženství je psychologická disciplína zabývající se studiem náboženství, religiozity a spirituality z hlediska jeho vlivu na psychiku člověka, jeho chování, vývoj apod.
Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek, drog, léků atd. na psychiku.
Psychologie zdraví zkoumá, jak psychosociální a osobnostní proměnné spolupůsobí při vzniku nemocí i úrazů a jakým způsobem by se mělo ovlivňovat prožívání a chování člověka a jeho prostředí, aby to prospělo jeho zdraví.
Psychoterapie je léčba psychologickými prostředky – pomocí rozhovoru s klientem (pacientem), sugescemi, nácvikem, vyjadřování emocí a dalšími technikami, které se snaží upravit jeho zdraví a spokojenost.
Rodinná terapie (zkrácený název pro rodinnou psychoterapii) bývá doporučována tam, kde vznikne zjevná porucha u některého člena rodiny, v některém vztahu nebo v některé oblasti soužití v souvislosti s celkovou skladbou nebo způsobem života rodiny a jejich změnami.
Poradenská psychologie je jednou z aplikovaných disciplín psychologie. Za cíl má poskytování konzultací např. v oblasti školního, výchovného, profesionálního, předmanželského a manželského poradenství.
Psychodiagnostika (či psychologická diagnostika) je speciální psychologická disciplína, která zjišťuje a měří duševní vlastnosti a stavy, případně jiné charakteristiky jednotlivců.
Psychometrika (občas též psychometrie) je pomocným vědním oborem psychologie zabývajícím se měřením psychických jevů, jako jsou například osobnostní charakteristiky, postoje, schopnosti, znalosti, posuzování normality a trvání či proměnlivost těchto jevů, stejně jako jejich vzájemnými vztahy.
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“) – porucha pozornosti s hyperaktivitou. Patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Mezi základní projevy syndromu ADHD patří především porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Vedle těchto základních projevů syndromu ADHD bývají často přítomny přidružené poruchy, které se syndromem úzce souvisejí. Porucha je charakterizována raným začátkem, její příznaky se objevují ve více situacích a jsou trvalé.
Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho projevy jako zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.
