Neurózy jsou lehkou formou narušení psychiky. Převážně jsou vykládány jako duševní nerovnováha, způsobující psychický stres neboli duševní tíseň. Hlavními příznaky jsou úzkost a strach. Neuróza může mít i tělesné příznaky jako třes, cukání, bolesti zad nebo hlavy.
Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Existuje mnoho různých druhů fobií.
Obsese (posedlost) je v psychologii označení pro vtíravé (obsedantní) myšlenky, nápady, nebo nutkání k jednání. Může se objevit po celé řadě „spouštěcích podnětů“, např. při podání ruky s cizí osobou, po zamčení bytu apod. Obsedantní pocity (např. hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, který se jim často nedokáže bránit. Kompulze zmírňuje nepříjemný pocit, který byl navozen obsesí. Při kompulzi jde o nutkavé chování (nebo myšlenkový pochod), které pod vlivem obsese člověk vykonává, i když si to často uvědomuje, že jde o nesmyslnou nebo nadměrnou činnost. Nepříjemné pocity nezmizí, dokud se toto chování, tento rituál neuskuteční.
Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Nejedná se o prostý stav pokleslé nálady, který zažíváme občas každý. Deprese patří mezi nejčastější duševní poruchy.
Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.
Pro syndrom vyhoření existují různé definice, např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzivně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení. Je důsledkem nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.
V užším slova smyslu je psychosomatika chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví, protože kategorie zdraví, vymezení choroby, zdravotní a funkční stav člověka jsou podmíněné nejen tělesně, ale také duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti, vlivy a nároky prostředí.
Porucha erekce je nepochybně nejčastější sexuální dysfunkcí mužů. Jako klinicky relevantní sexuální dysfunkci hodnotíme, když erekce opakovaně nedosahuje té úrovně, která by byla dostatečná k uspokojivému spojení pohlavních orgánů, nebo erekce ochabuje ještě před vyvrcholením. Vaginismus je vzácná sexuální dysfunkce u žen. Jde o stav, kdy je u ženy znemožněná jakákoli forma vaginální penetrace (pohlavní styk, manuální penetrace, zavádění tampónů apod.).
Homosexualita je sexuální orientací především nebo výhradně na osoby stejného pohlaví. Používají se pro ni také označení homosexuální orientace, homosexuální preference, homosexuální zaměření, homosexuální založení a další.
Poruchy pohlavní identity a sexuální preference jako například pedofilie, sadismus, masochismus, transsexualismus
Sexuologie je vědecký obor zabývající se všemi aspekty pohlavního života (fyziologickým, lékařským, pedagogickým, psychologickým, etickým, atp.). Vyjadřuje se k tendencím sexuality v kontextu znalostí všech vědeckých oborů. Zabývá se fyziologickým vývojem a funkcí pohlavních orgánů, vývojem, rozvojem lidského sexuálního chování, chování v párech, problematikou sexuálně rizikového chování včetně výzkumu, diagnostiky a léčby pohlavních a pohlavně přenosných chorob. Zvláštní kapitolou je tzv. deviantologie, zabývající se parafilním sexuálním chováním.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti, nebo oběma.
Poruchy vyvolané užíváním nealkoholových psychoaktivních látek mohou mít různé projevy - od nekomplikované intoxikace, škodlivého užívání přes syndrom závislosti, odvykací stav až ke zřejmým psychotickým poruchám. Závislost postihuje osobnost v celé její bio-psycho-sociální rovině.
Gamblerství neboli gambling či patologické hráčství je chorobná závislost na hraní hazardních her. Gamblerství je považováno za patologickou psychickou závislost na lákavé představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Mnozí hráči získávají závislost na hře, rostoucí finanční problémy se snaží vyřešit další účastí ve hře a vytvářejí tak bludný kruh. Závislé osoby (tzv. gambleři) dokážou prohrát ohromné částky, což má často za následek zásadní narušení mezilidských vztahů a existenční potíže nejen samotných hráčů, ale často i jejich blízkých.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou závažná psychická onemocnění, kam řadíme mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy) a záchvatovité přejídání. Často se může stát, že se tyto nemoci střídají, např. přejedení ⇒ zvracení ⇒ hladovka ⇒ přejedení. Jde o psychické nemoci často s chronickým průběhem a jsou život ohrožující.
Poruchami osobnosti a chování u dospělých se obecně rozumí negativní odchylky chování jedince, především od sociální normy, tedy odchylky od běžného hodnocení a očekávání většiny lidí, např. v oblasti emocí, impulzivity, chování k ostatním lidem, histrionská porucha osobnosti (hysterie) apod. Odlišnosti jsou patrné v poznávání, emotivitě, ovládání impulzů, uspokojování potřeb a způsobu chování k ostatním lidem. Tyto vzorce chování, stejně jako pohled na sebe, druhé a svět, jsou zpravidla pro nositele přijatelné, ale vedou ke konfliktům s okolím.
Výchovné problémy u dětí a mládeže můžeme označit za nevhodné, rizikové až ohrožující chování, které je výsledkem narušených sociálních vztahů nebo výchovného procesu. Výchovné problémy nejsou z pohledu běžných norem chování přijatelné a hovoříme o nich tehdy, pokud přetrvávají delší dobu a zvyšuje se jejich intenzita.
Manželské a partnerské poradny poskytují odborné poradenství jednotlivcům, párům a rodinám v závažných životních situacích, do nichž se může dostat každý v důsledku nečekaných změn a zvýšených životních nároků. Většina klientů přichází s partnerským, manželským či rodinným trápením, s problematikou rozvodovou či porozvodovou, ale i s řadou dalších vztahových či osobních nesnází. Jde především o pomoc v otázkách vzájemných vztahů, jakož i vztahů se sociálním okolím.
Pedagogická psychologie (nebo také psychologie výchovy) je hraniční vědecká disciplína, která čerpá poznatky z psychologie a pedagogiky, proto si jsou tyto obory velice podobné. V pedagogické psychologii se zkoumají zákonitosti výchovných vzdělávacích procesů. Jde o rozsáhlou oblast zkoumání, která se zaměřuje na psychologické aspekty výchovy i vyučování jako takového.
Školní psycholog působí na škole jako poskytovatel poradenských služeb spolu se školním metodikem prevence, výchovným poradcem, případně školním speciálním pedagogem a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů školy.
Šikana (z francouzského chicane) označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních. Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních, v armádě, sportovním klubu, ve vězení, ale i v rodině (zaměřena na neoblíbené dítě) či v zaměstnání (podle toho, zda je původcem kolega či nadřízený, mluvíme o mobbingu nebo bossingu).
Zátěžové situace jsou náročné životní situace, se kterými se člověk musí vyrovnávat a které mohou mít na jeho zdraví různý dopad. Tvoří přirozenou součást života – jsou nezbytné pro normální utváření osobnosti. Nebezpečná je však jejich neúměrná intenzita nebo kumulace v omezeném časovém úseku. V průběhu života si osvojujeme různé strategie, jak zátěž řešit a zvládat.
Oběť trestného činu je fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem nebo činem jinak trestným ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.
Pojem sekta označuje náboženskou nebo politickou skupinu, která se odpojila od větší, zavedené skupiny. Takové sekty mohou mít s původní skupinou společné části zásad, víry a praktik, ale odlišují se doktrínou, která vedla k jejich oddělení. Silně centrálně vedené a organizované sekty mají přísné podmínky členství, kterými své členy úzce svazují. Jiné, s volnější organizací, mají spíše věřící, podporovatele a sympatizanty. Pro většinu sekt jsou charakteristické extrémní názory na život, společnost, vztah mezi lidmi, na chápání dobra a zla apod.
Konflikt vzniká, když dvě a více stran (osoby nebo skupiny osob) tvrdí, že mají právo na omezené zdroje nebo na jistý způsob jednání, které může být protichůdný k právům nebo touhám ostatních, nebo svým jednání přímo porušují práva či zájmy skupin ostatních. Řešení konfliktů je pak oblast psychologické mediace (zprostředkování), která má za cíl vzniklou neshodu vyřešit k co nejvyšší možné spokojenosti všech zúčastněných stran.
Klinická psychologie je specializované odvětví psychologie, které se zabývá diagnostikou, prevencí a terapií duševních potíží, poruch a onemocnění. Na základě poznatků všeobecné, vývojové, osobnostní a sociální psychologie vypracovává souhrnný obraz klientova problému.
Lékařská psychologie je aplikovaným psychologickým oborem, který má interdisciplinární charakter. Představuje aplikaci psychologických poznatků ve zdravotnictví – lékařem (na rozdíl od klinické psychologie, která je v kompetenci psychologa).
Forenzní psychologie je oblast aplikované psychologie, která se na základě psychologických principů snaží porozumět trestným činům a kriminálnímu chování.
Psychologie sportu je interdisciplinární věda, která čerpá poznatky z oblasti neuropsychologie, sociální psychologie a samozřejmě i z psychologie osobnosti. Aplikovaná psychologie sportu zahrnuje práci se sportovci, trenéry, týmy a rodiči.
Vojenská psychologie se zabývá podmínkami výcviku vojáků, interpersonálními vztahy v armádě, zkoumá odolnost vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů, potažmo chování celých vojsk (armád) na bitevním poli a jejich psychologické dopady na civilní obyvatelstvo.
Psychologie práce sleduje zákonitosti psychické regulace pracovní činnosti a využití těchto zákonitostí v praxi. Předmětem zkoumání je samotná práce, pracovní podmínky a pracovní výsledky.
Psychologie dopravy je aplikovaná psychologická disciplína, jejímž předmětem studia jsou psychické procesy a chování účastníků dopravního a přepravního procesu, a to jak těch, kteří aktivně zajišťují tyto procesy (řidiči, posádky trakčních vozidel, letadel, plavidel, atd.), tak cestujících, chodců atd.
Profesní (kariérové) poradenství je systém poradenských služeb, jejichž cílem je pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku při rozhodování v otázkách vzdělávání, profesní přípravy, volby zaměstnání a rozvoji kariéry v kterékoliv fázi jejich života.
Manažerská psychologie je aplikovaným oborem psychologie, který se zaměřuje na manažerské dovednosti, osobnost manažera a jeho obchodní dovednosti (umění vedení kolektivu atd.).
Psychologie trhu je součástí sociální psychologie a to v její aplikované podobě. Využívá poznatků z ekonomiky, sociologie a obecné psychologie, kde jde především o oblasti vývojové psychologie, sociálního učení, psychologie práce a dalších.
Psychologie reklamy je disciplína aplikované psychologie, která se věnuje působení reklamy na člověka. Poznatky z této oblasti jsou využívány firmami k ovlivnění lidí tak, aby se stali jejich zákazníky. Tento obor je úzce spjat s obory Public Relations a marketingem, prolíná se i s psychologií umění.
Politická psychologie je oblastí aplikované psychologie, která se pokouší popsat, porozumět, analyzovat a předpovídat psychologické aspekty politického chování a prožívání jedinců, malých sociálních skupin i velkých sociálních skupin/davů.
Psychologie náboženství je psychologická disciplína zabývající se studiem náboženství, religiozity a spirituality z hlediska jeho vlivu na psychiku člověka, jeho chování, vývoj apod.
Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek, drog, léků atd. na psychiku.
Psychologie zdraví zkoumá, jak psychosociální a osobnostní proměnné spolupůsobí při vzniku nemocí i úrazů a jakým způsobem by se mělo ovlivňovat prožívání a chování člověka a jeho prostředí, aby to prospělo jeho zdraví.
Psychoterapie je léčba psychologickými prostředky – pomocí rozhovoru s klientem (pacientem), sugescemi, nácvikem, vyjadřování emocí a dalšími technikami, které se snaží upravit jeho zdraví a spokojenost.
Rodinná terapie (zkrácený název pro rodinnou psychoterapii) bývá doporučována tam, kde vznikne zjevná porucha u některého člena rodiny, v některém vztahu nebo v některé oblasti soužití v souvislosti s celkovou skladbou nebo způsobem života rodiny a jejich změnami.
Poradenská psychologie je jednou z aplikovaných disciplín psychologie. Za cíl má poskytování konzultací např. v oblasti školního, výchovného, profesionálního, předmanželského a manželského poradenství.
Psychodiagnostika (či psychologická diagnostika) je speciální psychologická disciplína, která zjišťuje a měří duševní vlastnosti a stavy, případně jiné charakteristiky jednotlivců.
Psychometrika (občas též psychometrie) je pomocným vědním oborem psychologie zabývajícím se měřením psychických jevů, jako jsou například osobnostní charakteristiky, postoje, schopnosti, znalosti, posuzování normality a trvání či proměnlivost těchto jevů, stejně jako jejich vzájemnými vztahy.
Jedná se o skupinu duševních poruch, u kterých dominuje nadměrný, opakující se pocit úzkosti a její tělesný doprovod. Tato úzkost je pouze (nebo převážně) vyvolána určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty vně jedince, které běžně nejsou nebezpečné.
Somatoformní poruchy jsou dramatické zdravotní potíže s nejasnou příčinou. Jedná se o opakované měnící se tělesné příznaky, na jejichž základě pacient vyžaduje léčbu specialistů. Pacient předkládá působivé popisy různorodých potíží, zahrnující bolesti břicha, gastrointestinální potíže, zvracení a reflux potravy, průjmy. Může se také jednat o kožní potíže, vyrážky, bolesti končetin a kloubů, případně hluchotu a poruchy jiných vjemů.
V užším slova smyslu je psychosomatika chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví, protože kategorie zdraví, vymezení choroby, zdravotní a funkční stav člověka jsou podmíněné nejen tělesně, ale také duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti, vlivy a nároky prostředí.
Afektivní poruchy, jinak také poruchy nálady, se projevují změněnou náladou, která neodpovídá reálné životní situaci nemocného a narušuje jeho uvažování, jednání i somatické (tělesné) funkce. Jejím důsledkem jsou adaptační poruchy (poruchy přizpůsobení) a sociální selhávání.
Psychóza je závažný duševní stav, který lze definovat jako neschopnost chovat se a jednat v souladu s okolnostmi. Je to vlastně disociace mezi vnímáním, chováním a prožíváním. Mění se vztah nemocného k realitě.
Poruchy osobnosti a chování jsou těžká narušení v charakterové konstituci a tendencích chování jedince. Tyto poruchy nevznikají jako následek nemoci‚ psychiatrické poruchy, poškození nebo jiného porušení mozku. Obyčejně postihují řadu oblastí osobnosti, téměř všechny jsou spojeny se závažnou osobní tísní a sociálními poruchami, obvykle se projevují od dětství nebo dospívání a pokračují i v dospělosti.
Sexuologie je vědecký obor zabývající se všemi aspekty pohlavního života (fyziologickým, lékařským, pedagogickým, psychologickým, etickým, atp.). Vyjadřuje se k tendencím sexuality v kontextu znalostí všech vědeckých oborů. Zabývá se fyziologickým vývojem a funkcí pohlavních orgánů, vývojem, rozvojem lidského sexuálního chování, chování v párech, problematikou sexuálně rizikového chování včetně výzkumu, diagnostiky a léčby pohlavních a pohlavně přenosných chorob. Zvláštní kapitolou je tzv. deviantologie, zabývající se parafilním sexuálním chováním.
Sexuální identita nebo též sexuální identifikace má návaznost na sebepojetí člověka. Určuje, zda se jedinec považuje za muže či ženu (v tomto užším významu se častěji užívá termín pohlavní identita), případně heterosexuálního, homosexuálního či bisexuálního muže či ženu. Nemusí vždy být v souladu s biologickým pohlavím a skutečnou sexuální orientací, stejně tak ani se sexuálním chováním.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti, nebo oběma.
Poruchy vyvolané užíváním nealkoholových psychoaktivních látek mohou mít různé projevy - od nekomplikované intoxikace, škodlivého užívání přes syndrom závislosti, odvykací stav až ke zřejmým psychotickým poruchám. Závislost postihuje osobnost v celé její bio-psycho-sociální rovině.
Gamblerství neboli gambling či patologické hráčství je chorobná závislost na hraní hazardních her. Gamblerství je považováno za patologickou psychickou závislost na lákavé představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Mnozí hráči získávají závislost na hře, rostoucí finanční problémy se snaží vyřešit další účastí ve hře a vytvářejí tak bludný kruh. Závislé osoby (tzv. gambleři) dokážou prohrát ohromné částky, což má často za následek zásadní narušení mezilidských vztahů a existenční potíže nejen samotných hráčů, ale často i jejich blízkých.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje. Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují).
Nespavost (neboli insomnie) je poměrně vážná porucha spánku, kterou trpí 10 až 20 % lidí. Mezi příznaky nespavosti patří obtížné usínání (trvající více než 30 minut po uložení se ke spánku), časté probouzení se, dlouhé pauzy před opětovným usnutím, brzké ranní probouzení s neschopností znovu usnout, záměna dne a noci nebo také nekvalitní spánek, kdy se člověk cítí i po spánku unavený.
Bolest hlavy (neboli odborně cefalea) je jednou z nejčastějších obtíží. V drtivé většině případů se jedná o sice nepříjemný, ale jinak vcelku neškodný problém, někdy se však může jednat o příznak vážného, či život ohrožujícího onemocnění.
Koktavost (též zejména odborně balbutismus, balbuties) je řečová porucha, při které je plynulost řeči neúmyslně přerušována opakováním jednotlivých slabik či částí slov nebo jejich nechtěným prodlužováním. Řeč je v některých případech proložena neúmyslnými pauzami, kdy koktavý člověk není schopen vydat žádný zvuk (tzv. řečové bloky). Lidé, kteří koktají, vědí, co chtějí říct. Přesto navzdory všemu svému úsilí nejsou schopni plynule a bez námahy promluvit. Všeobecně vžitá představa, že koktavost se vyznačuje pouze rychlým opakováním několika slabik, není tedy pravdivá.
Období těhotenství představuje pro ženu velkou životní změnu, a to jak z fyziologického, tak z psychologického pohledu. V průběhu těhotenství nastávají u budoucích matek tělesné změny, které mohou vést k rozvoji emoční nestability. Celkově se mění také role ženy v sociálně rodinném kontextu. Nadměrná úzkost a úzkostné poruchy v období těhotenství a v poporodním období často probíhají skrytě, tedy bez možnosti řádné léčby, a vedou tudíž k negativním životním důsledkům jak pro ženu, tak pro její dítě.
Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou závažná psychická onemocnění, kam řadíme mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy) a záchvatovité přejídání. Často se může stát, že se tyto nemoci střídají, např. přejedení ⇒ zvracení ⇒ hladovka ⇒ přejedení. Jde o psychické nemoci často s chronickým průběhem a jsou život ohrožující.
Organické duševní poruchy, příčina je v tělesném onemocnění nebo poškození, např. vlivem úrazu. Zahrnují skupinu duševních poruch seskupených na podkladě společné prokazatelné etiologie u mozkového onemocnění‚ poranění mozku nebo jiného poškození vedoucího k mozkové dysfunkci. Tato dysfunkce může být primární, jako je tomu u nemocí‚ poranění nebo poškození‚ které postihují mozek přímo a selektivně, nebo sekundární‚ kdy je mozek postižen pouze jako jeden z mnoha orgánů nebo tělesných systémů u systémových chorob nebo onemocnění. Nejčastějším organickým poškozením je demence.
Demence je syndrom způsobený chorobou mozku‚ obvykle chronické nebo progresivní povahy‚ kde dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí‚ k nimž patří paměť‚ myšlení‚ orientace‚ chápání‚ počítání‚ schopnost učení‚ jazyk a úsudek. Vědomí není zastřeno. Obvykle je přidruženo porušené chápání a příležitostně mu předchází i zhoršení emoční kontroly‚ sociálního chování nebo motivace. Tento syndrom se vyskytuje u Alzheimerovy choroby‚ cerebrovaskulárního onemocnění a u jiných stavů‚ které primárně postihují mozek.
Demence je syndrom způsobený chorobou mozku‚ obvykle chronické nebo progresivní povahy‚ kde dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí‚ k nimž patří paměť‚ myšlení‚ orientace‚ chápání‚ počítání‚ schopnost učení‚ jazyk a úsudek. Vědomí není zastřeno. Obvykle je přidruženo porušené chápání a příležitostně mu předchází i zhoršení emoční kontroly‚ sociálního chování nebo motivace. Tento syndrom se vyskytuje u Alzheimerovy choroby‚ cerebrovaskulárního onemocnění a u jiných stavů‚ které primárně postihují mozek.
Mentální retardace je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do šesti základních kategorií.
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Koučování (koučink, anglicky coaching) je proces podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce, ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa coach (trénovat, vést).
Mediací se rozumí mimosoudní rozhovor partnerů či protistran, který se vede za přítomnosti třetí nezávislé osoby, mediátora. Během mediace je možné dojít k dohodě či řešení problémů. Mediátorova úloha je vás tímto rozhovorem provázet, dbát na to, aby se protistrany slyšely, pomáhá porozumět myšlenkám a postojům druhého a také podporuje v rozhodnutích, které strany svobodně činí. Mediace je doporučována v případech, kdy např. bývalí partneři nejsou schopni se sami domluvit. Po mediačním setkání je obvyklé vypracovat zprávu.
Mediace (česky zprostředkování) je způsob pokojného řešení sporů, jehož cílem je dohoda. Mediace (z lat. mediare = být uprostřed) je způsob řešení sporů, který se uplatňuje v právu i mimo ně. Jedná se o mimosoudní řešení konfliktů.
Mediací se rozumí mimosoudní rozhovor partnerů či protistran, který se vede za přítomnosti třetí nezávislé osoby, mediátora. Během mediace je možné dojít k dohodě či řešení problémů. Mediátorova úloha je vás tímto rozhovorem provázet, dbát na to, aby se protistrany slyšely, pomáhá porozumět myšlenkám a postojům druhého a také podporuje v rozhodnutích, které strany svobodně činí. Mediace je doporučována v případech, kdy např. bývalí partneři nejsou schopni se sami domluvit. Po mediačním setkání je obvyklé vypracovat zprávu.
Mediace (česky zprostředkování) je způsob pokojného řešení sporů, jehož cílem je dohoda. Mediace (z lat. mediare = být uprostřed) je způsob řešení sporů, který se uplatňuje v právu i mimo ně. Jedná se o mimosoudní řešení konfliktů.
Mediace je mimosoudní zprostředkování řešení trestního konfliktu mezi poškozeným a obviněným - pachatelem za účasti třetí osoby - mediátora. Poskytuje oběma stranám možnost vyjádřit své pocity, očekávání a potřeby, které vznikly v souvislosti s trestnou činností. Současně umožňuje domluvit se na rychlém a přijatelném způsobu náhrady škody. Účast na mediaci je pro obě strany dobrovolná.
Terapeutická komunita je forma intenzivní skupinové psychoterapie, jejíž členové společně určitý čas žijí a mimo skupinových setkání sdílejí také další společný program. Klientům takového společenství je umožněno zažít korektivní zkušenost a podporuje se zde nácvik vhodnějších, adaptivnějších způsobů chování.
Krizová centra poskytují psychickou podporu a sociální pomoc lidem v akutní krizi, kteří se ocitli v náročné životní situaci, kterou sami vnímají jako zátěžovou, nepříznivou a ohrožující, a v danou chvíli ji nejsou schopni zvládnout vlastními silami.
Linky důvěry jsou pracoviště poskytujících telefonickou krizovou pomoc. K přednostem této služby patří snadná dostupnost (linku důvěry je možné kontaktovat v okamžiku, kdy je to nejvhodnější, protože není nutné se objednávat). Předností služeb linek důvěry je jejich anonymita, odborná způsobilost, dobrá dostupnost a provázanost s dalšími službami.
Hospic je zdravotnicko-sociální zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči. Současná zdravotnická zařízení hospicového typu dostala své jméno podle instituce hospiců – míst pro odpočinek poutníků, která vznikla ve 4. století.
Soudní znalec v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zabývá vypracováním expertních zpráv na základě odborného vyšetření či přezkoumání jiných znaleckých posudků, dále zjišťuje platnost závěti, platnosti či neplatnosti právních úkonů, vyjadřuje se ke způsobilosti k právním úkonům apod. Pomáhá v oblasti rodinného, pracovního, správního a trestního práva v psychiatrii a provádí privátní psychiatrická vyšetření a porady, diferenciální diagnostiku, supervize a návrhy terapie pro soukromé osoby, firmy, organizace i státní orgány.
Soudní znalec v oboru zdravotnictví odvětví psychologie zpracovává znalecké posudky a vykonává jinou odbornou činnost pro potřeby především soudu, ale i jiných orgánů, institucí a osob. Do funkce jej pro konkrétní obor, odvětví a specializaci jmenuje ministr spravedlnosti, který má pro určité obory zřízeny tzv. sbory pro znalecké otázky, nebo předseda krajského soudu, který k tomu byl ministrem pověřen.
Znalec v oboru grafologie vypracovává znalecké posudky pro soudy a státní instituce, určuje pravosti úředních listin a podpisů a analyzuje rukopisy z hlediska psychodiagnostického.
Kariérové poradenství je systém poradenských služeb, jejichž cílem je pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku při rozhodování v otázkách vzdělávání, profesní přípravy, volby zaměstnání a rozvoji kariéry v kterékoliv fázi jejich života.
Grafologie (psychologie rukopisu) je projektivní psychodiagnostická metoda, která se zabývá vztahem mezi rukopisem osobnosti a jejími psychosomatickými vlastnostmi. Ve skutečnosti však neexistuje jedna grafologie, ale mnoho různých grafologických metod a přístupů. Tyto metody se v důsledku také liší komplexitou uchopení rukopisu, a tedy i mírou úspěšnosti a přesnosti.
Osobní rozvoj slouží k řešení osobních, vztahových, pracovních a dalších nelehkých situací a problémů, když se člověk potřebuje poradit, jak dál. Pomáhá rozvíjet osobnost a nasměrovat dál. V rámci osobního rozvoje jsou využívány sebepoznávací, koučovací i psychoterapeutické postupy.
Logopedie (z řeckého ὁ λόγος, logos = slovo, řeč a paideia = výchova) se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti ve všech rovinách u všech věkových kategorií. Zahrnuje tedy vše od nejdrobnějších řečových vad, jako např. chybná výslovnost jedné hlásky, až po masivní řečové poruchy či naprostou nemluvnost. Má nejblíže k speciální pedagogice i k medicíně. V medicíně se setkáme spíše s pojmem klinická logopedie.
Hipoterapie je obor hiporehabilitace, fyzioterapeutická metoda využívající jako pomůcku speciálně připraveného koně, konkrétně pohybu jeho hřbetu v kroku. Tento pohyb je střídavý, rytmicky a cyklicky se opakuje. Nabízí multisenzorickou aferentní stimulaci, která přímo ovlivní motorické chování klienta aktivací všech úrovní centrální nervové soustavy. Výsledkem je facilitace reparačních procesů na úrovni neurofyziologické a psychomotorické.
Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa (canis = latinsky pes).
Muzikoterapie je součást léčebné pedagogiky. Metoda používá jako terapeutický prostředek hudbu. Hudba ovlivňuje vegetativní funkce lidského těla - srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku, termoregulaci apod. Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu (např. při chirurgických nebo stomatologických zákrocích), u poinfarktových stavů, při léčbě dlouhotrvajících chorob (např. tuberkulózy).
Arteterapie je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Jde o tvořivou činnost s výtvarným materiálem. Je možné také rozlišovat arteterapii (léčbu) od artefiletiky (vzdělávání a výchova prostřednictvím výtvarných prvků). Arteterapie bývá vnímána jako součást tzv. kreativních terapií spolu s muzikoterapií a taneční terapií.
Kineziologie (z řečtiny: κίνηση (kinesis) = pohyb, λόγος (logos) = slovo, řeč, přeneseně věda) je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat. Kineziologie se zabývá fyziologickými, mechanickými a psychologickými mechanismy. Aplikacemi kineziologie na lidské zdraví jsou biomechanika a ortopedie, léčebná rehabilitace, fyzické a pracovní terapie, ale i sport a cvičení.
Emotional Freedom Techniques neboli Techniky emoční svobody (či spíše Techniky pracující na principu uvolnění emocí) jsou alternativní psychoterapeutické techniky postavené na teorii, že negativní emoce jsou způsobeny poruchou v energetickém poli těla (nebo ji naopak vyvolávají). Pomocí lehkého ťukání na akupunkturní body při současné koncentraci na své pocity dochází ke změnám v energetickém systému a k jeho navrácení zpět do stavu rovnováhy.
Vojtova metoda (též nazývána jako metoda reflexní lokomoce) je soubor cvičebních technik používaných k léčbě poruch, objevená MUDr. Václavem Vojtou. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované vrozené pohybové vzory. Na základě studií léčby dětí s dětskou mozkovou obrnou z 50. let byly identifikovány specifické body, díky nimž je možné stimulovat tělo k určitým vrozeným pohybům, a to hlavně tlakem na příslušná citlivá místa (především na periost kostí a fascie). Kromě samovolné pohybové aktivity dochází současně k fyziologické aktivaci bránice a svalů břišní stěny, pravidelnému hlubokému dýchání, upravení tepové frekvence, pozitivní stimulaci nervových center a celkovému zlepšení mentální aktivity.
Metoda sestry Kenny - jde o speciálně vypracovanou metodiku původně pro léčbu u dětské obrny v období její epidemie ve 30. a 40. letech 20. století. Tato metoda léčení poliomyelitidy je založená na horkých zábalech a rehabilitaci svalové aktivity pasivními pohyby a následné řízené aktivní koordinaci.
Brügger koncept je rozsáhlá a komplexní metoda sloužící k diagnostice a terapii funkčních poruch pohybové soustavy. Základní myšlenkou tohoto konceptu je to, že působením rušivých, někdy i bolestivých signálů v těle dochází v kloubně-svalovém systému ke vzniku reflexních ochranných mechanismů, čímž pak následně dochází ke změně fyziologických pohybů a držení těla.
Metoda Klapp je léčebná metoda, která pro korekci vadného postavení trupu využívá lezení po všech čtyřech končetinách. Lezení odlehčí páteř a pomůže k optimálnímu vývoji svalstva zad. Rudolph Klapp (1873–1949) byl německý ortoped, zajímal se o pacienty s vadným držením těla a skoliózou, která se dříve léčila jen pasivní korekcí. Pozoroval čtyřnohá zvířata a zjistil, že poloha na 4 je pro páteř velmi příznivá z ortopedického hlediska a že u čtyřnožců se nevyskytuje skolióza. Původně byl koncept indikován jen u idiopatických skolióz. Nyní se jeho použití rozšířilo na všechny typy skolióz, vadného držení těla a funkční poruchy pohybového aparátu.
Metoda Mojžíšové je fyzioterapeutická metoda pro diagnostiku a léčbu pohybových obtíží původně vypracovaná pro rehabilitaci pacientů s bolestmi zad. Je založena na odstranění svalového napětí, vyrovnání svalové nerovnováhy, především nerovnováhy hlubokého stabilizačního systému. Součástí jsou techniky mobilizace žeber, páteře, kostrče (přes konečník). Využívá se především u klientů s bolestmi zad, hlavy (migrénami), bolestmi vyzařujícími do dolních končetin, s gynekologickými potížemi (funkční sterilita, neplodnost, bolestivá menstruace), u dysfunkcí svalů pánevního dna.
Mechanoterapie je obecné působení nebo využití mechanických podnětů na lidský organismus. Jde o fyzikální terapii, která aplikuje mechanickou energii působením mechanických sil. Terapie se provádí přímo terapeutem nebo prostřednictvím přístrojů nebo ultrazvukem. Mechanoterapii můžeme tedy klasifikovat na ruční, přístrojovou mechanoterapii a ultrasonoterapii. Jde tedy o obor fyzioterapie, v němž se uplatňuje masáž, polohování, pasivní cvičení a manipulace. Formu mechanoterapie určuje lékař, stejně i trvání a druh vhodné procedury. Léčebné procedury mechanoterapie zahrnují léčebné masáže, bodové aplikace, extenze, trakce, manipulace, pasivní pohyby, polohování kloubů. Trvání většiny mechanoterapeutických procedur je 20 minut a mohou se užívat pouze po indikaci odborným lékařem. V užším slova smyslu využívá statické a dynamické síly, aplikované pomocí různých přístrojů, nářadí a zařízení, k léčebně rehabilitačním účelům.
Termoterapie je léčebná procedura, při které je teplo do organismu přiváděno (termoterapie pozitivní), nebo je z organismu odváděno (termoterapie negativní). Většina terapeutických aplikací tepla spadá do oboru fyzioterapie, některé metody jsou však předmětem zájmu dermatologie nebo onkologie. Je to metoda fyzikální terapie, při které působí na organismus termické podněty. Tato metoda se využívá při udržování a podpoře zdraví, léčbě nemocí a patologických stavů, při obnovení ztracených schopností a funkcí.
Fototerapie je fyzikální terapie, která využívá viditelnou i neviditelnou část světelného spektra (UV, IR) k preventivnímu a léčebnému využití. Nejčastěji používanou je laserová fototerapie, léčba polarizovaným světlem či monochromatickým světlem, ale také přirozeným slunečním zářením či pomocí lamp s celospektrálním světlem (světlo blízké přirozenému slunečnímu záření). V porodnictví se používá fototerapie modrým světlem při léčbě novorozenecké žloutenky. Nejčastější využití této metody je v porodnictví (léčba novorozenecké žloutenky), dermatologii (léčba lupénky, atopického ekzému), medicíně bolestí, estetické medicíně, psychiatrii (léčba deprese), psychologii a léčebné pedagogice, rehabilitaci a balneoterapii (lázeňství).
Hydroterapie (též vodoléčba) je využívaná především v lázeňských městech, kde jsou hostům nabízeny různé druhy koupelí, van, vířivek atd. Do vodoléčby se zahrnuje například perličková koupel, podvodní masáže, uhličité koupele atd. Původní metoda využívala obvykle dvoufázové střídání teplé a studené vody. U hydroterapie je velmi důležité správné dávkování, které je načasováno lékařskými odborníky. Všechny tyto procedury bývají standardně v nabídce lázní. V rámci léčebného pobytu bývá k dispozici také pitná kúra, která dodává tělu potřebné tekutiny.
Magnetoterapie je přirozená a pro organismus šetrná fyzikální metoda. Magnetoterapie je neinvazivní a není návyková. Působením magnetického pole dochází k ovlivňování tkání lidského těla na buněčné úrovni, což může vést k potlačení, případně úplnému odstranění některých zdravotních potíží. Magnetoterapie zmenšuje či úplně odstraňuje bolest, navozuje rozšíření cév, zmenšuje otoky, má protizánětlivý a hojivý efekt. Magnetoterapie se využívá v mnoha lékařských oborech, zejména pak pro léčbu revmatických onemocnění (artróza, artritida, Bechtěrevova nemoc, dna), při bolesti zad, osteoporóze, prostatitidě, pro léčbu poúrazových stavů, otoků, zánětů, zhmožděnin, popálenin, tenisového loktu, poranění periferních nervů, paradentóze, při migrénách, poruchách látkové výměny a mnohých dalších onemocněních.
Elektroterapie (elektroléčba) je fyzikální terapie, která využívá k léčbě různé druhy elektrických proudů a impulzů. Elektroléčba zlepšuje prokrvení podkožních i hlubších tkání, posiluje svaly a současně uvolňuje jejich napětí. Elektroléčba také pozitivně působí při bolestech a zánětech i degenerativních onemocněních. Elektroléčba má analgetické účinky, a proto dobře tlumí bolest. Také se dobře uplatňuje u nejrůznějších pooperačních stavů, kdy napomáhá rychlejší regeneraci.
Metoda McKenzie je fyzioterapeutická metoda založená na aktivním zapojení pacienta do léčebného procesu. Fyzioterapeuti a lékaři ji celosvětově používají pro vyšetření (diagnostiku), léčbu, vzdělávání a povzbuzení pacientů s problémy v oblasti krční, hrudní a bederní páteře a pacientů s poruchami periferních kloubů.
Metoda manželů Bobathových je terapeutický princip využívaný k odstranění poruch mechanismů centrální posturální kontroly. Tento princip je založen na mechanismu centrální posturální kontroly. Cílem terapie je udržet rovnováhu před pohybem, během něj a po jeho dokončení. Podobně jako u Vojtovy metody se zde snažíme vyvolat automatické reakce (vzpřimovací, rovnovážné, obranné), které jsou nevědomou, ale důležitou složkou volních pohybů. Nácvik těchto koordinačních pohybových vzorů vede k jejich zafixování a následnému spontánnímu zapojování, což zlepšuje celkovou koordinaci pohybů a správné zapojování posturálních mechanismů.
Proprioceptivní nervosvalová facilitace (PNF, Kabatova metoda) je fyzioterapeutická metoda, která se využívá hlavně k rehabilitaci pacientů s neurologickými onemocněními, s funkčními poruchami pohybového aparátu a po úrazech. Terapeut učí pacienta cvičení s končetinami v diagonálách, čímž dochází k aktivaci svalových smyček tak, aby došlo k aktivaci správných pohybových vzorů, zvýšení rozsahu pohybu a posílení svalové síly. K tomu se používají techniky pohybového zvratu, výdrž-relaxace, akce-relaxace.
Fyzioterapie je část komprehensivní rehabilitace, která se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového aparátu člověka s důrazem na zlepšení zdraví jedince po úrazu, nemoci nebo vrozené vady. Z tohoto hlediska je nutné klást důraz na mezioborové propojení, především s medicínskými obory. Fyzioterapie využívá standardizovaných postupů na základě nejnovějších vědeckých poznatků a empirie spolu s přírodními zdroji energie (Fyzikální terapie). Fyzioterapeuti volí léčbu ze škály metodik cíleně s ohledy na potřeby jedince postiženého na zdraví. Přístupy ve fyzioterapii vycházejí zejména ze znalosti anatomie, fyziologie a biomechaniky, popřípadě vývojové kineziologie. Fyzioterapie by měla být zakotvena v povědomí každého člověka, jelikož v mnohých případech by mohla být účinnou cestou, jak zamezit vzniku závažných chorob, které mají dopad na kvalitu života člověka i celospolečenský negativní význam.
Sportovní fyzioterapie je dynamicky se vyvíjející nelékařský obor, který je primárně určený pro vrcholové sportovce. Sportovní fyzioterapii můžou samozřejmě využít i sportovci na výkonnostní úrovni. Jedná se o léčebný a diagnostický obor zabývající se pohybovým aparátem a fyzickou výkonností jedince. Sportovní fyzioterapie se zaměřuje na akutní poúrazové stavy a chronické problémy pohybového aparátu způsobené úrazem nebo jednostranným zatěžováním. Vlivem jednostranného zatěžování vznikají svalové dysbalance, které mají celkově negativní dopad na pohybový aparát. Samotná úroveň pohybového aparátu se odvíjí od životosprávy, pohybových aktivit, pohybového vývoje a prodělaných nemocí.
Relaxační fyzioterapie je určena pro všechny věkové kategorie, ženy i muže, seniory i ty mladší, také pro rodiče s dětmi. Relaxační procedury v rámci fyzioterapeutické péče slouží k celkové regeneraci organismu např. po sportovních aktivitách, náročné práci apod. Relaxační fyzioterapie spolu se správnou výživou jsou základ zdraví, správného životního stylu, regenerace organismu po sportu a při zabraňování působení stresu, civilizačních nemocí a předčasnému stárnutí organismu.
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“) – porucha pozornosti s hyperaktivitou. Patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Mezi základní projevy syndromu ADHD patří především porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Vedle těchto základních projevů syndromu ADHD bývají často přítomny přidružené poruchy, které se syndromem úzce souvisejí. Porucha je charakterizována raným začátkem, její příznaky se objevují ve více situacích a jsou trvalé.
Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti.
Cílem laktačního poradenství je poskytnout relevantní informace a důležité rady, které pomohou každé mamince k úspěšnému kojení. Světová zdravotnická organizace, Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) a Ministerstvo zdravotnictví České republiky doporučují výlučné kojení dětí do ukončení 6. měsíce věku a následné pokračování v kojení spolu s odpovídající komplementární výživou dle potřeb dítěte do 2 let i déle. Kojení je považováno za optimální výživový standard pro dítě.
Kraniosakrální biodynamika a kraniosakrální terapie jsou jemné metody, které výrazně zesilují a urychlují samoléčebné schopnosti lidského organismu. Kraniosakrální terapie působí na širokou škálu obtíží – navrací organismus k jeho přirozenému fungování, harmonizuje nervovou soustavu, pomáhá při problémech pohybového aparátu, chronických bolestech, migrénách, umožňuje tělu regenerovat na velmi hluboké úrovni.
Čínská medicína má svoje kořeny hluboko v minulosti staré Číny (až 3 000 let). Je charakterizovaná holistickým přístupem, který zohledňuje jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém.
Jógová terapie je součástí jógy. Jóga je cesta, metoda, soubor instrukcí k nalezení vnitřní rovnováhy a spokojenosti. Učení jógy v sobě zahrnuje duchovní principy i fyzická cvičení. Je to směr učení, který se vyvíjí po staletí, od počátku až do dnešní doby je ovlivňován náboženskými a kulturními tradicemi, rozvíjen různými duchovními i filozofickými myšlenkami. Je to učení velmi rozmanité, zahrnující mnoho jógových škol a směrů. Ve většině případů jednotlivé školy směřují ale ke stejnému cíli, k dosažení „velkého štěstí“ či „velikého blaha“.
Neurofeedback, známý také jako EEG biofeedback, nám prostřednictvím přesně cílené zpětné vazby přináší informaci o tom, jak jsou naladěny mozkové vlny v určitém okamžiku a v určité oblasti hlavy. Mozek se prostřednictvím takového tréninku učí regulovat svou elektrickou aktivitu tak, aby fungoval co nejefektivněji. V současnosti se setkáváme s různorodým pojmenováním samotného přístroje i metody EEG biofeedback – kupříkladu brainfeedback či nyní nejčastěji užívaný termín neurofeedback.
Regresní terapie je řízené vzpomínání a vybavování si událostí pod vedením terapeuta. Při něm si pacient vybavuje (potlačené) traumatické vzpomínky a jejich zvědoměním a následným zpracováním je schopen se vyrovnat s negativními vlivy těchto událostí, které se projevují nebo mohou projevovat v přítomnosti nejrůznějšími formami (psychosomatické a psychické problémy). Regresní terapie má za cíl pochopit a zpracovat traumata, která se mohou projevit třeba i za velmi dlouhou dobu po vzniku jejich příčiny. Terapie umožňuje také nahlédnout do širších souvislostí života a existence vůbec a může poskytnout zcela nový pohled na situace, ve kterých se nacházíme, a přinést vysvětlení našich problémů v širších souvislostech.
Bachova květová terapie je varianta homeopatie, která používá „esence“, výluhy květů některých rostlin. Metodu zavedl v r. 1928 Edward Bach v Anglii. Podle něj je většina lidských nemocí způsobena negativním stavem mysli. Proto určil 38 květových esencí, které měly utišit tyto stavy, a tím vyléčit pacienta. Metoda se rozšířila do dalších zemí Evropy včetně České republiky (v Německu je např. 700 bachovských léčitelů). Používají ji dnes nejen léčitelé, ale i někteří psychoterapeuti jako pomocný prostředek. Metoda má blízko k homeopatii.
Lidové léčitelství je soubor tradičních postupů při uzdravování lidí anebo zvířat. Jeho součástí jsou jak dlouhým pozorováním získané poznatky o fungování organizmu, tak pověrečné představy či magie. Jistá míra znalostí zdravovědy byla součástí běžného vědění domácností, ale se závažnějšími anebo méně častými problémy se chodilo za odborníky-léčiteli. Léčitelská tradice se většinou dědila v rámci rodiny. Léčení pomocí bylin je doloženo už u starých Slovanů. Po roce 1948 bylo lidové léčení zakázáno, ale od roku 1989 zažívá jakousi renesanci. Nejčastější léčitelskou metodou v českých zemích bylo bylinkářství, ale užívala se také magie, méně masírování, napravování kloubů, porodnictví (babictví), dokonce některé chirurgické zákroky. Samostatnou kapitolu tvoří léčení užitkových zvířat.
Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho projevy jako zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.
